Co dělat a nedělat po střelbě na Karlovce 3/3

Toto je třetí část trojdílného textu,

jehož první část naleznete ZDE a druhou část ZDE

Útok na útočné pušky

Po každé široce medializované masové střelbě se vždycky rozhoří debata o zákazech střelných zbraní. Ta u nás naštěstí nebývá tak vyhrocená jako ve Spojených státech (kde má nicméně své hluboké opodstatnění, protože americký přístup je opravdu velmi… ehm… specifický), ale postupně se to k nám přelévá a s přibývajícím počtem podobných událostí lze očekávat, že to bude stále větší téma.

Tady musím rovnou předeslat, že veškeré mé názory v této oblasti jsou zcela laické – zbraním nijak zvlášť nerozumím a rovněž zbraňovou legislativu znám jen velmi povrchně. Pro základní orientaci v ní se můžete podívat na stránky Ministerstva vnitra, kde je shrnuto to nejpodstatnější. Na vnitru jsem pracoval se skutečnými experty na tuto problematiku, kteří mají u nás zbraňové předpisy na starosti a mohu potvrdit, že se jedná o nadmíru schopné a inteligentní lidi, jejichž úsudku důvěřuji. Tuhle pasáž jsem s nimi nicméně nijak nekonzultoval a nevylučuji, že by mě svými argumenty mohli někdy v budoucnu přesvědčit, že se mýlím.

Nicméně, pokud někoho zajímá můj názor, tak já jsem pro zpřísnění české zbraňové legislativy. Nemyslím si sice, že by byla špatná (když ji třeba srovnám s tou americkou, tak mi přijde naprosto vynikající), ale vidím tam prostor pro další zlepšení. Proč je česká právní úprava lepší než americká? Protože v ČR potřebujete k držení střelné zbraně zbrojní průkaz, k jehož získání nesmíte mít záznam v trestním rejstříku, musíte projít lékařskou prohlídkou, prokázat v teoretickém testu, že znáte zbraňové předpisy, prokázat na střelnici, že se zbraní umíte zacházet atd. Česká legislativa řeší i to, kde a jak lze zbraň doma skladovat (aby se k ní nedostal nikdo nepovolaný, nedejbože dítě), že je potřeba ji na veřejnosti nosit skrytě a nemávat s ní před lidmi na ulici atd. Prakticky nic z výše uvedeného v Americe neplatí, protože druhý dodatek americké ústavy považuje držení zbraní za základní občanské právo a nemalá část americké společnosti se zoufale brání, aby bylo toto právo jakkoliv omezováno (tady je nicméně potřeba dodat, že Amerika je velká země a mezi jednotlivými státy Unie jsou obrovské rozdíly v tom, co se smí, a co ne).

Přes tyto nepochybné výhody je i česká legislativa na můj vkus v některých ohledech přeci jen příliš benevolentní. Pokud mám správné informace, tak když vrah střílel z ochozu Filosofické fakulty, tak měl v rukou samonabíjecí pušku AR-15. Variantou téhle zbraně je i známá útočná puška M16, kterou znáte z filmů o vietnamské válce a mnohé ozbrojené síly ji myslím používají doteď. Chápu, že pro armádu má taková zbraň řadu využití, ale popravdě nenacházím mnoho dobrých důvodů, proč by mělo být něco podobného u nás povoleného pro soukromé domácí držení.

Jinými slovy – osobně bych byl pro výrazné zpřísnění legislativy v oblasti domácího držení (zejména) dlouhých samonabíjecích zbraní. Tady je možná na místě si vyjasnit, co to AR-15 vlastně je a co to umí. V České republice jsou pro běžné smrtelníky v podstatě nedostupné samočinné zbraně (než tenhle krkolomný český pojem mám osobně radši z angličtiny přejatý termín "automatické" zbraně). To jsou zjednodušeně takové, které umí "střílet dávky". U nich prostě stisknete a držíte spoušť a ono to dělá ta-ta-ta-ta (zhruba v téhle kadenci). Kulomet si u nás zkrátka legálně koupit nemůžete, a to je dobře. To už je samo o sobě výrazný pokrok oproti Američanům.

Co si u nás nicméně legálně pořídit můžete, jsou zbraně samonabíjecí (v anglofonních zemích se jim říká "poloautomatické"), kde musíte při každém výstřelu zmáčknout spoušť. Tyto zbraně podléhají povolení Policie ČR, které se nicméně (pokud se nepletu) uděluje bezúhonným držitelům zbrojního průkazu víceméně automaticky. Zkrátka není nijak velký problém ho získat. Poloautomatické zbraně ve skutečnosti dokáží také napáchat pěknou paseku, protože sice neumějí střílet dávky, ale dobrý střelec s rychlým prstem se dokáže efektu automatické zbraně docela výrazně přiblížit. AR-15 má standardní zásobník na 30 nábojů a myslím, že není až tak velký problém ho celý vystřílet za 30 vteřin (i méně). Takže ano, není to kulomet, ale když tuhle zbraň proti vám někdo použije, tak vám to jako kulomet bude rozhodně připadat. A o to tady jde – u masových střeleb je z hlediska počtu obětí nejdůležitější právě rychlost, s jakou dokáže vrah střílet (nabíjení a podobné úkony ho hodně zdržují). Samonabíjecí zbraň s velkým zásobníkem je recept na pořádně velký průšvih. AR-15 tedy sice není kulomet, ale v každém případě se s ní dá zasáhnout velké množství cílů ve velmi krátkém čase.

A navíc na solidní vzdálenost. AR-15 má účinný dostřel přes půl kiláku. S optikou (kterou vrah z FF UK měl) se navíc na tuhle vzdálenost nejspíš dá i něco konkrétního trefit. To je údaj, ze kterého mrazí. Z ochozu Filosofické fakulty tak mohl vrah klidně ohrožovat lidi u metra Malostranská na druhé straně řeky, anebo dokonce provrtat větrací otvory do zavřeného okna premiérovy kanceláře ve Strakovce.

Tak si tady teď trochu nahlas zapřemýšlím, k čemu vám takováto zbraň v běžném životě vlastně je. Když pominu její užití pro výkon povolání (kde to dává samozřejmě smysl), tak zákon umožňuje její nabytí za účelem vlastní ochrany, ke sportovním, loveckým a jiným zájmovým účelům a k účelům sběratelským.

Tak si to rozebereme postupně. Sebeobrana. Zřejmě nejčastěji uváděný důvod k získání zbrojního průkazu. Tady musím rovnou říct, že naprosto nemám nic proti tomu, aby si bezúhonný člověk pořídil (za splnění zákonných podmínek) k ochraně sebe, svých blízkých a svého majetku střelnou zbraň. V demokratické společnosti není dobrý důvod něco podobného lidem zakazovat. Nicméně když se zamyslím nad tím, jaká zbraň se nejvíce hodí pro nutnou obranu, tak mi jako výrazně nejlogičtější volba přijde pistole. Koupit si na vlastní obranu poloautomatickou pušku mi přijde… no přinejmenším mi to přijde krajně nepraktické. A když si nebudu brát servítky, tak mi to přijde poněkud ujeté.

Zkoušel jsem si vymyslet situaci, kdy byste pro nutnou obranu nezbytně potřebovali zbraň, která je schopná vystřelit několik desítek nábojů za minutu a má dostřel půl kilometru. A kromě několika fantasmagorických scénářů (obrana perimetru rodinného domu při zombie apokalypse apod.) jsem nic moc kloudného nevymyslel. Kdybyste žili třeba v Afghánistánu, tak možná, ale na 99,6 % situací, se kterými se můžete reálně setkat v ČR, a které budou vyžadovat nutnou obranu střelnou zbraní, vám opravdu stačí pistole. A k tomu připočítejte, že pokud se aktivně neangažujete v oblasti organizovaného zločinu, tak na 99,3 % se v ČR do situace, která bude vyžadovat nutnou obranu střelnou zbraní, vůbec nedostanete (a ano, ta čísla jsem si vymyslel, ale nemyslím si, že by byla úplně mimo).

Pistole je především v tomto ohledu mnohem praktičtější, protože se dá relativně snadno skrytě nosit a také rychle vytáhnout, když je potřeba. Představa, že všude chodíte s pouzdrem na útočnou pušku (třeba na přednášky do školy, na vyšetření do nemocnice, anebo do hospody v Uherském Brodě), pro případ, že byste náhodou narazili na někoho dalšího s útočnou puškou, mi vlastně přijde krajně problematická a nejsem si jistý, jestli bych člověka, který podobným způsobem uvažuje a jedná, nechal projít přes případné psychotesty na zbroják.

Už jen z toho důvodu, že musíte splnit všechny zákonné podmínky pro nošení zbraně na veřejnosti, se poloautomatická puška (na rozdíl od pistole) pro nutnou obranu prostě nehodí. Tam, kde ji budete potřebovat, zbraň tohohle typu pravděpodobně nebudete mít. Nehledě na to, že šance, že se dostanete do situace, kdy byste s touhle zbraní zvládli něco, co byste nezvládli s pistolí, je sama o sobě menší, než že vyhrajete hlavní výhru v Eurojackpotu 2x za sebou.

Osobně si myslím, že střelná zbraň jako taková není pro přežití v naší zemi nijak zvlášť nezbytná (ale v zásadě respektuji, že si to někdo nemyslí a pořídí si ji). Česká republika je tak absurdně bezpečná země, že se domnívám, že šance, že vás legálně držená zbraň dostane do problémů, je statisticky vyšší než šance, že vás z nějakého problému zdárně vyvede. Problém je totiž v tom, že když má někdo pistoli, tak bude ve výrazně větším pokušení tu pistoli použít než někdo, kdo žádnou pistoli nemá. To zase zní jako příliš samozřejmé a banální tvrzení, ale ono to má podstatné důsledky.

Americký historik a expert na mezinárodní vztahy Robert Kagan kdysi napsal krásnou knížku o americké zahraniční politice, ve které mimo jiné píše, že "když má někdo kladivo, tak mu můžou všechny problémy najednou připadat jako hřebíky". Na individuální úrovni to tak nutně být nemusí (každý jsme jiný), ale na mezinárodním poli rozhodně platí, že státy, které mají velkou vojenskou sílu, se výrazně častěji dostávají do ozbrojených konfliktů než státy, které moc velkou sílu nemají (viz USA a Evropa). Když máte pistoli, tak je o něco pravděpodobnější, že necháte případný konflikt vyeskalovat do fáze, kdy ji budete muset použít (protože víte, že si takovou eskalaci můžete dovolit). Když pistoli nemáte, tak musíte hledat jiné cesty, jak se z konfliktu dostat (třeba potupně zdrhnout), nebo se mu vyhnout, protože vám prostě nic jiného nezbývá. Jo a taky si s pistolí nemůžete zajít ani s kamarády na pivo, protože při nošení zbraně nesmíte pít alkohol. Což je pro mnoho Čechů asi nejpádnější argument proti pořízení zbrojního průkazu!

Zkrátka a dobře, rozhodně nechci někomu ubírat právo nosit střelnou zbraň za účelem nutné obrany, ale ať mi nikdo netvrdí, že je na něco podobného vhodná (natož nutná) poloautomatická puška. K čemu tedy vhodná je? K lovu? Tady je to podle mě obdobná záležitost. Nemám nic proti tomu, aby si u nás někdo mohl legálně pořídit něco, co dokáže zabít jelena. Ale úplně nechápu, k čemu by sebenáruživějšímu myslivci byla zbraň, která dokáže zabít 40 jelenů za jednu minutu. Nehledě na to, že za účelem lovu jsou u nás legální jen zásobníky se dvěma náboji. Dávat do AR-15 zásobník na dva náboje a jít s ní lovit, je asi jako používat špičkové Lamborghini na přepravu dřeva po polních cestách. Je spousta jiných zbraní, se kterými dosáhnete při lovu stejného efektu, a které nejsou tak snadno zneužitelné při masové střelbě na lidi.

Protože ano, jestli se tahle zbraň opravdu k něčemu báječně hodí, tak je to masová vražda. A nejde ani tak o to, že si to myslím já, jde hlavně o to, že si to myslí masoví vrazi. Protože mezi nimi je AR-15 extrémně populární a mnoho z nejslavnějších a nejkrvavějších masových střeleb (nejen) v USA bylo spácháno právě s ní. Sandy Hook 2012, Parkland 2018, černošský kostel Sutherland Springs 2016, San Bernardino 2014… takhle bych mohl ještě drahnou chvíli pokračovat. Přesně tahle zbraň pražského vraha byla mezi jeho americkými kolegy tak populární, že byl mezi lety 1994 a 2004 její další prodej v USA zakázán (bylo to složitější a federální zákaz nebyl po nátlaku NRA lobby prodloužen, když se neprokázalo, že by díky zákazu došlo k poklesu tohoto typu kriminality) a i v tuto chvíli je prodej AR-15 stále ilegální v devíti amerických státech. Slyšíte dobře, v Americe, jakože v té šílené Americe, kde se útočné pušky prodávají mladistvým v supermarketech, podléhal a podléhá tenhle typ zbraně mnohdy větším omezením než u nás. To už je k zamyšlení, ne?

Ostatně nebyli bychom první (a bohužel nejspíš ani poslední), kdo podobný typ zbraní zakázal po velké masové střelbě. Nový Zéland (což je jinak také velmi bezpečná země) toto opatření zavedl po vraždě 51 muslimů bílým rasistou ve dvou mešitách v Christchurch v roce 2019. Norsko (statisticky jedna z nejbezpečnějších zemí na světě vůbec) k tomu přistoupilo po (neonacismem motivované) masové vraždě na ostrově Utøya v roce 2011, která po sobě zanechala 77 mrtvých. Austrálie totéž učinila už v roce 1996 po vraždě 35 lidí poloautomatickou puškou v Port Arthur v Tasmánii. Ani v jedné z těchto zemí už se pak nic srovnatelného neopakovalo (snad s výjimkou střelby v Darwinu v roce 2019, která měla 4 oběti a byla použita zakázaná brokovnice). Z čehož se ale (vzhledem k extrémní vzácnosti podobných událostí v těchto zemích) nedá nic přesvědčivě vyvozovat.

Ale tak si teda ještě probereme i ty zbylé koníčky. Sběratelství a muzejnictví… u soukromníků v případě, že je zbraň zcela znehodnocená pro budoucí použití, proč ne. Pokud je funkční, tak je to prostě zbytečné riziko. Asi jako kdyby si chtěl nějaký zapálený military fanda udělat v panelákovém bytě sbírku nevybuchlých pum z druhé světové války. Sorry jako, ale ne.

Sportovní využití (což je myslím to, pro které ji měl na sebe napsanou vrah z FF UK). Na biatlon ani jiný olympijský sport takovouto zbraň opravdu nepotřebujete. A znovu – já rozhodně nechci žádný plošný zákaz, který by lidem naprosto a zcela znemožnil přístup k podobným typům zbraní. Když si s něčím podobným chce někdo zastřílet, nebo se naučit s takovou zbraní zacházet, tak by mu to mělo být umožněno. Na střelnici. V rámci nějakého kurzu či střeleckého kroužku, proč ne. Na nějakých k tomu určených místech si zájemce může běhat po lese, kopat zákopy a pak v nich mrznout a vůbec si jiným způsobem hrát na vojáka (když už se nechce sám přihlásit do armády), jak chce. Z hlediska dobrovolné branné přípravy národa to je vlastně pro stát jen výhoda. Ale opravdu je nutné mít něco podobného doma?

Já chápu, že můj názor o omezení domácího držení dlouhých samonabíjecích zbraní jde trochu proti logice zbytku tohoto článku. Opravdu máme kvůli pár zvráceným jednotlivcům, kteří způsobí velmi raritní tragédii, omezovat práva mnohem většího počtu slušných a zodpovědných občanů, kteří touží mít podobnou zbraň doma (ať už z jakéhokoliv důvodu, třeba aby si ji "vytunili" a nastavili podle svého gusta a nemuseli se o ní na střelnici dělit)? A ano, chápu to jako relevantní argument proti případnému omezení.

Na druhou stranu se dá tento argument i obrátit – opravdu máme kvůli koníčku (protože nic jiného to není) velmi malého množství slušných lidí vystavovat širokou veřejnost potenciálnímu ohrožení? Odpověď na to nejspíš bude individuální, ale za mě osobně rizika plynoucí ze zbraní obdobného typu jako AR-15 převažují nad benefity pro těch pár jedinců, kteří je chtějí mít doma ve skříni. Popravdě si nemyslím, že by mezi poloautomatickou a automatickou puškou byl až takový rozdíl, abychom museli mít jednu zakázanou a druhou povolenou, když zkušenosti z reálného světa jasně ukazují, že i s tou povolenou se dají napáchat strašlivé škody. Ano, teoreticky můžete postřílet hodně lidí i s pistolí nebo s běžnou loveckou puškou, ale budete to mít o tolik těžší, že je výrazně menší šance, že se vám to podaří, než s AR-15.

Argument o omezování individuálních práv tedy považuji sice za relevantní, ale nedostatečný. Naopak za naprosto irelevantní považuji jiný argument, který často zaznívá třeba v americké diskusi, a sice, že zločinci se k zakázaným zbraním dostanou stejně, takže nemá smysl je zakazovat. Jistě, nepochybuji o tom, že na černém trhu se dá nejspíš sehnat naprosto cokoliv, včetně bazuky, tanku apod. Ale to bych se stejnou logikou mohl říct, že bychom měli povolit heroin, protože ten je přece také na černém trhu snadno dostupný.

Myslím, že legální omezení může přístup k tomuto typu zbraní natolik ztížit, že by to mohlo (přinejmenším některé) masové vrahy odradit. Ano, mafie k nim nejspíš bude mít přístup i nadále, ale gangsteři se s podobnými zbraněmi nejčastěji vraždí mezi sebou (což může být občas pro společnost dokonce benefit) a obvykle s nimi nechodí střílet děti do škol, ani jinak neohrožují širokou veřejnost (až na pár výjimek, jako třeba když po sobě onehdá izraelští mafiáni házeli na ulici v centru Prahy granáty). Když se podíváte na profily amerických školních střelců (což vlastně nikomu nedoručuji), tak tam často najdete plaché teenagery, u kterých si dost dobře nedovedu představit, že sami kontaktují kosovskou mafii a nakupují od ní ilegální zbraně. A ne, ani na deep webu to není až tak jednoduché, jak si někteří představují.

Nedělám si iluze, že by podobné omezení bylo v současné době politicky prosaditelné. Když Evropská unie začala uvažovat o omezení některých typů zbraní (zhruba v intencích, v jakých o nich píšu já), používaných často při teroristických útocích a masových vraždách, zvedla se u některých stran (v čele s ODS) a politiků (v čele s ministryní obrany Janou Černochovou, která se s útočnými puškami ráda fotí) vlna nevole, která vyvrcholila úspěšnou snahou zakotvit (trochu po americkém vzoru) právo na obranu se zbraní v ruce přímo do Listiny základních práv a svobod. Protože Ústava je nadřazená běžným zákonům, takže pak bude pro ostatní politické síly (a vlastně i pro Unii) mnohem těžší nám do našeho práva držet AR-15 kecat.

Zastánci zbraňových svobod se často odvolávají na Spojené státy jako na svůj vzor a používají na svou obhajobu i typické argumenty z americké veřejné debaty. Což mi přijde trochu podobné, jako kdybych se při diskusi o udržitelném zemědělství odvolával na Somálsko. Počet lidí, kteří v USA každoročně zemřou v důsledku použití střelné zbraně, se naprosto vymyká všemu, co známe ze zbytku civilizovaného světa. Tady bych si možná ještě dovolil krátký historický dovětek, protože si troufám tvrdit, že nemálo lidí, kteří se (u nás i v USA) ohánějí druhým dodatkem Ústavy (který mluví o tom, že by nemělo být narušováno právo lidí držet zbraně), příliš nerozumí tomu, proč tento dodatek vlastně existuje.

Hodně lidí si myslí, že je to nějaký pozůstatek z doby Divokého západu, kdy byl nejbližší šerif daleko, všem visely kolty proklatě nízko a bylo potřeba se bránit proti banditům, Indiánům a medvědům. To není tak docela pravda, protože Druhý dodatek pochází už z doby vyhlášení americké nezávislosti a je tedy o skoro století starší než doba, kterou si obvykle spojujeme s Divokým západem. Mluvíme o čase mušket, nikoliv o čase koltů. Právo držet zbraň se tu netýká ani tak jednotlivců, ale organizovaných domobran (o kterých se tam vysloveně píše). A toto právo není primárně určeno k vlastní obraně, ale jako prostředek k případnému svržení tyranské vlády.

Podle amerických "otců zakladatelů" by se demokratická vláda neměla bát vlastních občanů, a tudíž by si neměla uzurpovat právo na zbraně jen sama pro sebe. Je to odkaz na způsob, jakým Spojené státy vznikly – skrze povstání obyčejných poddaných proti legitimnímu králi. Aby se tento (ve své době dosti neslýchaný, byť již brzy i v Evropě běžný) akt mohl nějak ospravedlnit, mluví se v Deklaraci nezávislosti o právu lidu svrhnout tyranskou vládu a nastolit takovou, kde bude lid spravedlivě zastoupen. Pro případ, že by se i tato nová vláda nakonec stala tyranskou, musí mít lid možnost ji opět svrhnout, což je beze zbraní mnohem těžší. Proto vláda nesmí lidu zbraně brát, protože by mu tak sebrala i případnou (krajní) možnost udělat ozbrojený převrat. Tady je potřeba doplnit, že americká Ústava dělá všechno pro to, aby se vláda tyranskou stát nemohla (systém brzd a rovnováh, který je základem moderní americké demokracie) a i kdyby se to náhodou stalo (a už příští rok se toho můžeme dočkat), aby bylo možné takovou tyranskou vládou svrhnout i bez nutnosti ozbrojeného povstání (skrze volby apod.).

Něco na tom je, protože si můžete všimnout, že nejpřísněji regulují držení zbraní mezi lidmi nesvobodné a totalitárně smýšlející režimy. Ani ne tak kvůli hrozbě masových střeleb, ale protože jestli se diktátoři něčeho bojí, tak je to jejich vlastní lid. Proto chtějí mít tento lid pod kontrolou a rozhodně si nepřejí, aby byl ozbrojený.

Každopádně od doby vynálezu tanku a jaderné ponorky považuje mnoho lidí Druhý dodatek za poněkud obsoletní. Když měla kdysi vláda jen muškety a lidi je měli taky, tak to byl jakž takž férový boj. To už dnes úplně neplatí. Zavádět něco podobného v Česku, kde máme naprosto jinou historickou zkušenost a tradici, mi přijde jako něco zcela ujetého. V Americe samotné jsou zbraně obrovským tématem a zdrojem neuvěřitelných problémů a to poslední, co bychom si mohli přát, je tahat tyhle problémy sem. Aby se země, kde to docela funguje, inspirovala zemí, kde se to totálně rozpadá, mi přijde jako ta asi největší blbost, kterou můžeme udělat. Až potkáte paní Černochovou, tak jí to prosím vyřiďte. Díky!

Jak vypadá zpackaný zásah

Hodně lidí se také začalo krátce po tragédii vyjadřovat k tomu, jak moc se povedl zásah bezpečnostních složek. Jelikož mám informace pouze z médií, tak se k tomu nebudu moc rozepisovat. Jen bych chtěl poznamenat, že mi nemalá část té kritiky nepřijde úplně fér.

Jako samozřejmě, že ten zásah nebyl úplně dokonalý. Kdyby byl dokonalý, tak by nezemřelo 14 nevinných lidí. Ale nemám úplně radost z toho, když se najdou lidé, kteří poté, kdy už je dávno jasné, kdy, kdo, kde a odkud střílel, vědí naprosto přesně, kolik policistů se mělo poslat do které budovy, kam se měli umístit odstřelovači apod. Tak jasně, to bych dovedl taky uřídit všechno se znalostmi, jaké máme k dispozici dnes, tak, aby se ve výsledku nikomu nic nestalo. Ale jsem si vcelku jistý, že kdyby tihle stejní kritici vedli zásah v době, kdy se nic z toho, co víme teď, ještě nevědělo, že by to o moc lépe nedopadlo. Pokud by to rovnou nedopadlo mnohem hůř.

Nemyslím si, že bychom v případě policejního zásahu na FF UK byli svědky nějakého "fatálního selhání". Ať už na úrovni řízení, anebo na úrovni operativy na místě (tam spíš naopak před mnoha zasahujícími policisty klobouk dolů). Jistě, padlo tam několik rozhodnutí, která se zpětně ukázala jako nešťastná. Pochopitelně zejména to, že se veškerá pozornost soustředila na budovu v Celetné a žádná hlídka nezůstala na Palachově náměstí.

Dnes víme, že to byla chyba, ale ono je vážně strašně snadné dělat generála po bitvě. Rozhodnutí věnovat se primárně Celetné mi nepřijde (v kontextu informací, které byly tehdy k dispozici) až tak nelogické. Ano, dalo se to udělat líp a mohla se tím zachránit spousta životů. Ale "fatální selhání" je prostě příliš příkrý odsudek. Ono navíc tohle "coby kdyby" má spoustu úskalí. Možná jen nemám dost informací, ale my přeci stále nevíme, jak to přesně bylo. Vůbec mi nepřijde nereálná varianta, že pachatel původně mířil do Celetné, ale když vystoupil na náměstí Republiky z metra (což podle geolokace telefonu opravdu udělal) a následně zjistil, že v budově jsou tři zadele policajtů, tak prostě pokračoval pěšky dál do hlavní budovy FF (časově by to pořád vycházelo). Popravdě mi přijde trochu zvláštní, proč, pakliže od začátku směřovat na Palachovo náměstí, vystoupil na Republice a nejel tím metrem ze Zličína rovnou na Staroměstskou. Ale tak třeba nechtěl přestupovat, co já vím.

Stejně tak se klidně mohlo stát, že by si u vstupu do hlavní budovy fakulty vrah všiml policejní hlídky (po jejíž přítomnosti všichni zpětně volají) a prostě by šel střílet někam jinam. V centru je tolik míst, kde můžete zabít stejné nebo větší množství lidí, takže je dost dobře možné, že i kdyby v budově nějací policisté byli, tak by se velkému masakru stejně nezabránilo. Podobné coby kdyby by se prostě dalo hrát donekonečna.

Jednu věc bych chtěl ale vysloveně vyzdvihnout. A to je jednání prvních policejních hlídek na místě, které bylo doslova učebnicové. Při situaci aktivního střelce je strašně důležitá jedna věc. První policisté, kteří na místo dorazí, prostě nesmí na nic čekat (na žádnou zásahovku apod.), nijak se nezdržovat a rovnou směřovat k pachateli. Problém se zásahovkou je totiž v tom, že k podobným situacím přijede vždycky pozdě (byť v tomto konkrétním případě byl její dojezdový čas až neuvěřitelně rychlý – nevím, jestli byla v Celetné, nebo kde, ale byla tam fakt rychle). Zásahovky jsou proto dobré spíše na situace, kdy se někdo někde zabarikáduje, drží rukojmí a na všechno je víc času.

Ale v případě aktivního střelce se na zásahovku zkrátka nesmí čekat, protože ta zcela určitě nebude na místě první. První na místě bude většinou běžná policejní hlídka, která prostě musí okamžitě vejít do budovy a snažit se najít pachatele. A následně navést jeho pozornost na sebe a zaměstnat ho do chvíle, kdy dorazí další posily. A musí to udělat i v případě, že je tahle hlídka třeba mnohem hůře vyzbrojená a vybavená než pachatel. To jinými slovy znamená, že se tihle první policisté pouští do obrovského rizika, protože se s minimem informací a v místě, kde to často neznají, snaží konfrontovat někoho, kdo nad nimi může mít i výraznou převahu. To je jeden z důvodů, proč byste si měli i řadových policistů vážit, protože i tohle je součást jejich práce.

Pražští policisté tuhle kritickou fázi zvládli skvěle, protože na nic nečekali a okamžitě směřovali do budovy a uvnitř budovy běželi rovnou do horních pater, kde údajně měl být pachatel. A ano, je to sice součást jejich práce, ale i tak to chce pořádnou porci odvahy a profesionality. Je vlastně docela dobře možné, že kdyby byla na místě jako první zásahovka, že by jí to celé trvalo mnohem déle (zásahovky ve skutečnosti často postupují o něco pomaleji, protože dělají všechno systematičtěji, aby jim nikdo neproklouzl, anebo nevpadl do zad).

To, co předvedli první zasahující policisté, bylo opravdu ukázkové a je důležité si uvědomit, že to (bohužel) i v mezinárodním srovnání vůbec není samozřejmost. Mohl bych vám tu vypočítat mnoho kolosálně zpackaných zásahů v zemích, kde by přitom měli mít policisté s řešením podobných situací mnohem více zkušeností. Exemplárním příkladem totálního selhání je samozřejmě masakr na střední škole Columbine v roce 1999, kde několik desítek po zuby ozbrojených policistů nebylo po mnoho desítek minut schopno eliminovat dva ozbrojené teenagery. Nebo obrovský fuck-up na škole v Uvalde v roce 2022, kde "zasahující" policisté (z těžko pochopitelných důvodů) vyhodnotili celou situaci jako držení rukojmích (přestože šlo o aktivního střelce) a rozhodli se nedělat vůbec nic a čekat velmi dlouhou dobu na zásahovku. Vlastně jediné, co mezitím dělali, byla dost brutální pacifikace (s pomocí taserů apod.) zoufalých rodičů, kteří se snažili přimět policii k nějaké činnosti a když se jim to nepodařilo, tak se alespoň sami zkoušeli dostat do budovy a zachránit své děti.

Takhle vypadá totální selhání. Teď nechci, aby to vypadalo, že americká policie vždycky předvede podobnou shitshow jako v těchto dvou případech. I v USA jsme samozřejmě často svědky excelentních policejních zásahů, které jen obvykle nedostávají takovou porci pozornosti (třeba Nashville 2023). U nás systém v tomhle ohledu zafungoval skvěle a myslím, že nemalou zásluhu na tom měli i moje bývalé kolegyně a kolegové z vnitra, kteří u nás již před mnoha lety pomáhali zavádět a organizovat policejní školení a cvičení pro případ aktivního střelce. Teď se to zjevně zúročilo.

Je pravda, že policistům nějakou dobu trvalo, než se dostali až k pachateli. Tady bych se jich chtěl nicméně opět zastat, protože to opravdu neměli jednoduché. Já znám poměrně dobře jak budovu v Celetné, tak tu na Palachově náměstí – v každé z nich jsem byl minimálně dvacetkrát (jak jako student, tak později). A rozhodně policistům nezávidím, že museli zasahovat zrovna tam. Celetná je docela kvalitní bludiště, protože to není jeden barák, ale několik historických domů (včetně Karolina) propojených dohromady vcelku komplikovanou sítí chodeb a schodišť. Hlavní budova FF je sice o něco přehlednější, ale je tak obrovská, že abyste ji pořádně "pokryli", tak byste na to potřebovali spíš stovky než desítky policajtů. A přestože jsem v ní byl mockrát, tak jsem taky neměl tušení, jak se vlastně dostat do nejvyššího patra a na ten ochoz, ze kterého pachatel nakonec střílel. Aniž bych chtěl podceňovat vzdělání pražských policistů, tak si troufám odhadnout, že většina z nich uvnitř nikdy předtím nebyla a vůbec se jim nedivím, že jim chvíli trvalo, než se tam zorientovali.

Pak je tu další věc, kterou považuji na tomto zásahu i v mezinárodním srovnání za velmi nadprůměrnou. Ještě předtím, než byla budova prohlášena za bezpečnou a eliminace pachatele byla jednoznačně potvrzená, začala část policistů velmi profesionálně poskytovat první pomoc zraněným a přenášeli je z budovy směrem k čekajícím záchranářům v bezpečném prostoru za Rudolfinem. Já jsem si nastudoval hodně podobných zásahů z celého světa, ale upřímně si nepamatuju, že bych někde viděl tak skvěle zvládnutou první pomoc a evakuaci zraněných ze strany policie jako teď v Praze. Naopak bych mohl jmenovat dost příkladů, kde se zrovna tohle totálně nezvládlo, nebo se na to úplně kašlalo a výrazně to přispělo k vyššímu počtu obětí (asi nejděsivějším odstrašujícím příkladem je zásah v moskevském divadle na Dubrovce roku 2002). Tohle by se zkrátka od našich kluků a holek v uniformách mohli jezdit jejich kolegové z ostatních zemí učit.

Určitou kontroverzi vyvolal fakt, že policisté nebyli nějakou dobu schopni eliminovat střelce na ochozu budovy, který ohrožoval široké okolí (což by samozřejmě nebyl takový problém, kdyby neměl ten typ zbraně, který bych já rád zakázal). Ano, tohle se určitě dalo udělat líp, ale i tady bych se policistů trochu zastal. Mně je vlastně docela sympatické, že čeští policisté nestřílí jen tak "Pánubohu do oken" ve chvíli kdy mají minimální šanci se správně trefit (z krátké zbraně, na větší vzdálenost atd.), a naopak slušnou šanci trefit něco, co trefit nechtějí (jako třeba okna učeben, ve kterých můžou být další studenti či jiní policisté).

I tady by se mohli (zejména američtí) policisté od těch našich lecčemus přiučit. Možná by pak nedocházelo k takovým fuck-upům, jako byl ten po bombovém atentátu v Bostonu v roce 2013, kdy při "přestřelce" s (v té době už neozbrojeným a vážně zraněným) pachatelem, který nekladl žádný odpor, několik desítek policistů vystřílelo několik set nábojů, aniž by trefili podezřelého. Jediné, co trefili, bylo hned několik okolních domů, které byly doslova provrtané deštěm kulek. V těchto domech byli samozřejmě civilisté a byl čirý zázrak, že se nikomu nic nestalo (v jednom dětském pokoji, ve kterém během střelby skutečně spalo dítě, bylo nalezeno několik průstřelů z policejních zbraní doslova pár centimetrů od postele). Byla to po pár dnech v pořadí druhá podobně chaotická přestřelka se stejným pachatelem, kterému se při té první podařilo utéct z obklíčení několika desítek opět víceméně nazdařbůh střílejících policistů (přičemž pachatel na útěku, zřejmě omylem, přejel autem vlastního bratra, spolupachatele teroristického útoku).

Ale abychom nehejtovali jen Američany – naprosto neuvěřitelný mi v tomto ohledu přišel i zátah francouzských "speciálních" jednotek na strůjce pařížských teroristických útoků Abdelhamida Abaaouda v pařížské čtvrti Saint Denis v roce 2015. Policisté vystříleli do obklíčené budovy víc než 5000 (to není překlep!) kulek a jediným výsledkem byl zastřelený policejní pes, 5 zraněných policistů a jeden zraněný civilista (všichni střelení z policejních zbraní). Tři přítomné teroristy, kteří byli cílem zásahu, se ani jednomu policistovi zasáhnout nepodařilo, zřejmě proto, že hned na začátku razie spáchali sebevraždu. Takže až budete mluvit o zpackaném zásahu, tak ten vypadá třeba tak, že se při něm policisté postřílí navzájem, když se snaží eliminovat dávno mrtvé pachatele.

V tomto kontextu mi opět přijde pražský policejní zásah jako vcelku solidně zvládnutý. Čeští policisté zkrátka střílí jen tehdy, když mají reálnou šanci trefit to, co trefit chtějí. Tady se to jistě dalo udělat i líp, ale z čistě metodického hlediska je mi český přístup mnohem sympatičtější než třeba ten americký (střílíme nazdařbůh a ono to snad vyjde).

Uvidíme, s čím nakonec přijde vyšetřování GIBSu, ale já bych (na základě neúplných a zprostředkovaných informací) rozdal za tenhle policejní zásah rozhodně víc medailí než trestních oznámení. Přinejmenším někteří z policistů na místě si opravdu zaslouží ocenit za odvahu i profesionalitu. Stejně se myslím nakonec ukáže, že většina obětí byla zasažena v prvních minutách střelby, a tedy v době, kdy první hlídky teprve směřovaly na místo. Takže když už se nepovedlo mít někoho na místě předem, tak později už se toho až tolik dělat nedalo.

Jo a taky mě moc netěší to, že se hodně lidí snaží celou událost okamžitě zpolitizovat. To je také dobrý varovný signál, podle kterého poznáte, kdo celý zásah hodnotí "objektivně" a kdo se jen snaží vytěžit nějaké politické body. Třeba experti, kteří hned vyzývají k odstoupení ministra Rakušana… Myslím, že z mojí kritiky ministryně Černochové je vcelku zřejmé, že nejsem až tak fanatickým fandou této vlády, abych se na ni neuměl podívat i kriticky. Ale zase ne každá kritika je fér. Já si třeba nemyslím, že by měl odstoupit ministr zdravotnictví pokaždé, když nějaký lékař omylem odoperuje špatnou ledvinu. Politiky máme hnát k odpovědnosti za špatná systémová nastavení, nikoliv za individuální selhání jejich "podřízených", ke kterým samozřejmě vždycky docházelo a docházet bude (všichni jsme jenom lidi). Teoreticky se tak můžete úplně zbytečně zbavit i dobrých politiků.

To samozřejmě platí na všechny strany. Kdyby byl u moc Babiš, hodně lidí z mého tábora by to pro změnu hodilo na něj (říkali by, že "vytvořil atmosféru nenávisti" a podobné ptákoviny) a bylo by to úplně stejně nefér, jako když to někdo hází na Fialu. Chápu, že hodně lidí je krajně frustrovaných politikou, ale zase není nutné politizovat úplně všechno.

No, a to je asi tak všechno, co jsem vám k tomu chtěl říct. Pevně doufám, že už se u nás nic podobného nikdy nestane. To nicméně není jisté (podobné události často přicházejí v sériích a riziko opakování něčeho podobného je teď nepatrně vyšší), ale i kdyby se to stalo, tak myslete na to, že naše pozornost podobné tragédie spíše podporuje a že je naprosto neproduktivní a iracionální se předem bát. Svět není až tak hrozné místo, jak to občas na obrazovce vypadá. Tak se tím alternativním světem na obrazovce nenechte znechutit a zblbnout.

Toto je třetí (a poslední) část trojdílného textu, 

jehož začátek (a nejdůležitější část) naleznete ZDE

Pro nové texty na blogu sledujte facebookovou stránku Nihilista na balkonu.