Až budu národním koordinátorem očkování 4/4 Špatný rok pana Mordena

19.01.2021

Toto je pokračování textu, jehož začátek naleznete ZDE


4/4 - Špatný rok pana Mordena 

Dlouho jsem přemýšlel, jak budu jakožto nově jmenovaný národní koordinátor pro očkování bojovat s těmi vůbec největšími nesmysly, které se v populaci ohledně vakcinace šíří. Proč jsou vlastně konspirační bludy tolik úspěšné a oficiální kampaně na podporu očkování moc ne?

Jedním z hlavních důvodů je to, že konspirační zprávy dokáží přenášet silnější emoce. Přičemž silnější emoce nabádají k častějšímu sdílení. Jednou z nejsilnějších emocí, kterou konspirátoři využívají nejčastěji, je strach. Lidé mají z vakcíny obavy, protože na ně ze sociálních sítí neustále vyskakují strašidelné příběhy o těžkých alergických reakcích, omdlévajících sestrách, implantovaných čipech, opičí DNA apod. Na vině přitom nejsou jen sociální sítě, ale i některá média, která v duchu tradiční honby za prokliky a sledovaností dobře vědí, že jeden anafylaktický šok po očkování je zajímavá zpráva, zatímco miliony lidí, kterým se po očkování nic nestalo, to je "nezpráva". Na nezprávy nikdo neklikne a nikdo je nebude sdílet.

Strach je dobrá a užitečná emoce a podle mě je v oficiálních kampaních zbytečně málo využívaná. Až budu národním koordinátorem, budu ho používat mnohem víc a uvidíte, jak ty kampaně pojedou 😉 A ani si nebudu muset nic vymýšlet a upravovat realitu, jako to dělají konspirátoři. Je zbytečné vystrašené lidi hned uklidňovat, bude bohatě stačit, když se mi podaří jejich strach přesměrovat tam, kde bude jim (i nám všem) užitečný. Tedy od iracionálního a paralyzujícího strachu z očkování k racionálnímu strachu z infekčních nemocí. Odpůrci očkování totiž nemají žádný monopol na vyprávění děsivých příběhů. Vyprávět děsivé příběhy umí kdekdo. Taky Vám jeden povím, chcete? 😉

Ale předem upozorňuji, že je vhodný jen pro silnější povahy, protože je strašně strašidelný. Nejděsivější na něm je, že je, na rozdíl od všech příběhů pana Baudyše, pravdivý. Nevymyslel jsem ho sám, ale našel jsem ho v knížce "Science of Fear" kanadského novináře a popularizátora vědy Daniela Gardnera. Je to výborná knížka (která vůbec není o očkování, ale o moderní psychologii), která, pokud vím, zatím bohužel nevyšla česky (ale dá se objednat).

Když byl Dan Gardner navštívit zapadlý kraj ve středním Ontariu, odkud pocházejí jeho rodiče, zaujal ho jeden z náhrobků na tamním hřbitově. Vyčníval totiž svou velikostí - byl skoro dva metry vysoký. Ve své době musel být velmi drahý, což je zvláštní o to víc, že tento nepatřil nikomu z místní "honorace", ale naopak jedné z nejchudších rodin ve vesnici. Ještě zajímavější než velikost náhrobku, byla jména a datace na něm. V Gardnerovi to vybudilo jeho investigativní novinářský instinkt a svým pátráním v místních archivech a rozhovory s pamětníky odkryl následující hrůzyplný příběh:

Stalo se to v zimě roku 1902. Malý Charlie Morden si začal stěžovat na bolest v krku. O dva dny později už ležel v posteli s horečkou, byl bledý a začal zvracet. Brzy mu krk otekl tak, že každý nádech byl pro něj skoro nadlidským výkonem. Ošetřovala ho jeho máma Janey, která tou dobou už nejspíš dobře věděla, jakou nemocí její dusící se dítě trpí, ale pravděpodobně se bála vyslovit nahlas její jméno, protože na ni neexistoval žádný lék. Mezitím onemocněl i Charlieho dvouletý bráška Earl a na bolest v krku si začal stěžovat i nejstarší z chlapců, šestiletý Albert.

Čtyřletý Charles Morden umřel v úterý 14. ledna roku 1902. Jeho táta James zabalil jeho tělíčko do deky a odnesl ho skrz závěje do stodoly. Otec věděl, že ho tam mráz zakonzervuje do jara, kdy země rozmrzne natolik, aby mohl vykopat synkovi hrob. Earl a Albert zemřeli oba hned následující den. I jejich těla čekal stejný osud a pana Jamese Mordena stejná cesta do stodoly a zpět. Tou dobou už byly nemocné i dívky. Nejstarší dítě Mordenových, desetiletá Minnie, zemřela 18. ledna, stejně jako její sedmiletá sestra Ellamanda. Poslední malé tělo, které musel pan Morden vynést z domu, byla malá Dorcas, které bylo tehdy jen osmnáct měsíců. Zemřela v neděli 19. ledna 1902. Žádné další děti Mordenovi neměli.

Právě tahle neuvěřitelná série datumů zaujala na náhrobku novináře Gardnera - tihle rodiče přišli v jediném týdnu od 14. do 19. ledna o všech šest dětí! Až si budete zase příště stěžovat, jak příšerný byl pro Vás rok 2020, vzpomeňte si na rok 1902 a na Janey a Jamese Mordenovi, kterak sedí v prázdném domě, u stolu s hořící svíčkou, a čekají na oblevu.

Jejich děti zemřely na záškrt. Pokud ve Vás toto slovo již dnes nebudí takovou hrůzu, jako v nebohé paní Mordenové, je to pravděpodobně proto, že je dnes tato nemoc v Evropě prakticky vymýcená. A to nikoliv z toho důvodu, že by záškrt přestalo bavit škrtit děti, ale kvůli zavedení povinného očkování v roce 1946. Dnes je očkování proti záškrtu součástí tolik neoblíbené hexavakcíny.

Před zavedením očkování se záškrt periodicky vracel v podobě velkých epidemií, které jednou za čas zdecimovaly dětskou populaci. Je pravda, že výše uvedený příběh byl i na svoji dobu "nadstandardně" brutální. Nebylo úplně obvyklé, aby jedna rodina přišla během jediného týdne o všech šest dětí. Na druhou stranu ale nebylo vůbec neobvyklé, že během podobných epidemií prakticky každá rodina o někoho přišla. Doslova hned vedle náhrobku Mordenových dětí je další náhrobek rodiny Ashtonových, kteří ztratili stejnou zimu dvě malé dcery (Elias a Lauru).

Pokud si myslíte, že podobné nemoci trápily jen chudé kanadské kolonisty, tak se docela pletete. Na záškrt zemřely třeba i vnučka a dcera královny Viktorie, pravděpodobně vůbec nejbohatšího a nejmocnějšího člověka, který v té době na planetě žil. Královna Viktorie si mohla dovolit tu nejlepší péči, která byla tehdy dostupná a nebylo jí to nic platné.

Můžete namítnout, že se to celé odehrálo už "hrozně dávno" a že my už nic podobného řešit nemusíme. Obě části této věty jsou špatně. Zas tak "hrozně dávno" to rozhodně nebylo. V roce 1902 už ve vzduchu létala první letadla a v Londýně už dávno jezdilo metro. Gardner byl schopen tento příběh zaznamenat tak podrobně mimo jiné proto, že stále ještě žijí lidé, jejichž rodiče či prarodiče znali tuto rodinu osobně. Epidemie záškrtu si i ve střední Evropě vybíraly svou daň ještě těsně před druhou světovou válkou, tedy v době, kdy už téměř určitě žili Vaši prarodiče (možná i rodiče).

A není tak docela pravda ani to, že už tuhle nemoc nemusíme vůbec řešit. Po masivní očkovací kampani v 50. a 60. letech sice ve vyspělém světě prakticky vymizela, ale její rezervoáry zůstaly v rozvojových zemích (Bill Gates se je snaží postupně vymýtit i tam, ale spousta z Vás ho za to nenávidí). Jak ale kvůli odmítačům očkování postupně klesá proočkovanost populace, začíná se nemoc znovu objevovat i v západním světě (desetiletí poté, co jsme se jí zbavili). Hlavním zdrojem pro Evropu je dnes postsovětský prostor, kde došlo k výrazným výpadkům v očkovacích programech po rozpadu Sovětského svazu. V zemích bývalého SSSR bylo mezi lety 1991-1998 zaznamenáno asi 200 tisíc případů. V EU jsou to v posledních letech řádově desítky případů ročně, a pokud bude dále stoupat procento neočkovaných dětí, bude se to zhoršovat.

Záškrt přitom ani zdaleka nebyl tou nejhorší nemocí, které nás očkování zbavilo. Tou nejhorší byly nepochybně pravé neštovice, proti kterým byl záškrt úplná lambáda. Ty prosím nezaměňujte s planými neštovicemi, kterými se Vás Vaši rodiče snažili záměrně nakazit, když jste byli děti (protože v dětství mají mírnější průběh a jejich proděláním vzniká doživotní imunita). Pravé a plané neštovice jsou dvě různé nemoci, způsobené různými typy virů, které mají sice některé podobné projevy (typické "osypání" na kůži), ale jejich nebezpečnost je v zásadě nesrovnatelná.

Pravé neštovice se v celkovém počtu obětí za celou historii lidstva spolehlivě umisťují v první trojici, a bez problémů tak porážejí i mor. Celkový počet mrtvých na neštovice se těžko odhaduje, protože nemoc prokazatelně decimovala lidstvo už od antiky, nicméně jen v posledních sto letech jejich existence to mohlo být až půl miliardy obětí. Tato nemoc má totiž až třetinovou smrtnost a ani ti, kteří ji přežili, neměli úplně vyhráno, protože řada z nich oslepla (neštovice byly historicky jednou z nejčastějších příčin slepoty).

Neštovice byla nemoc s potenciálem likvidovat celé civilizace. To není až tak přehnané tvrzení, protože stála například za faktickým vyhlazením podstatné části populace amerického kontinentu po začátku zámořských objevů. Pokud Vám vždycky vrtalo hlavou, jak mohl Francisco Pizarro dobýt s hrstkou conquistadorů obrovskou Inckou říši, tak určitá nápověda leží v tom, že ještě před Španěly dorazily do Peru právě neštovice, které zabily miliony Inků. Naprostá většina Indiánů zemřela na tuto evropskou nemoc ještě dříve, než vůbec spatřili prvního Evropana.

Ještě během "moderního" 20. století (se všemi jeho lékařskými výdobytky) zvládly neštovice zabít na 300 milionů lidí. To jsou dnes již sotva představitelná čísla. Neštovice byly přitom historicky vůbec první nemocí, na kterou se začalo v západním světě očkovat - Edward Jenner "kravizoval" děti právě proti nim. A neštovice byly také vůbec první nemocí, kterou se podařilo lidstvu naprosto, zcela a úplně vymýtit - od roku 1975 nebyl na světě zaznamenán žádný případ. Proč? Díky obrovské globální očkovací kampani. Protože očkování má skutečně onu nadlidskou moc vymazat některé nemoci zcela z povrchu zemského. Ale jen za předpokladu, že se nechá naočkovat dostatek lidí. U neštovic se to povedlo a díky tomu už se od konce 80. let proti pravým neštovicím děti neočkují (ani nikdo jiný).

Což je také odpověď na otázku některých zvědavců, jestli bude v dějinách stále přibývat počet nemocí, proti kterým se budeme muset nechat očkovat, takže za chvíli budou naše děti jako jehelníček. A jestli je vážně nutné pořád trápit malé prcky nepříjemnými injekcemi proti nemocem, které celá desetiletí nikdo neviděl. No to záleží dost na nás. Pokud se podaří známé infekční nemoci očkováním globálně vymýtit (jako neštovice), je možné počet očkování postupně snižovat. K tomu je ovšem nutné organizovat masivní očkovací kampaně i v chudých zemích (jako to dělá Bill Gates) a nově také přesvědčovat odpírače očkování v zemích bohatých.

Koronavirus nám ukázal, že infekční choroby neznají hranic a dovedou se doslova v řádu týdnů přesunout na jakékoliv místo planety, pokud jim k tomu dáme příležitost. Příklady návratu spalniček nebo záškrtu do Evropy (včetně ČR) ukazují, že očkování proti "dávno vyřešeným nemocem" má pořád smysl. Dokud se nám je nepodaří vyhladit úplně všude (a pak ještě ideálně pro jistotu pár let počkat), mohou se objevit velmi rychle na každém místě, kde klesne úroveň kolektivní imunity pod určitou hranici. V případě extrémně nakažlivých nemocí, jako jsou třeba právě spalničky (s jejich základním reprodukčním číslem až 18) je jejich znovuobjevení v podstatě matematicky jisté.

Úspěšná očkovací kampaň proti neštovicím by měla být vnímána jako mnohem větší úspěch lidské civilizace než třeba stavba pyramid anebo přistání na Měsíci. Z koronaviru jsme tak rozhození mimo jiné proto, že už dnes vůbec nejsme zvyklí na svět, ve kterém byly infekční nemoci běžnou součástí lidského života. Na svět, kdy byla smrt někoho blízkého (často dítěte) na infekční onemocnění podobně častým neštěstím, jako byl rozbitý talíř. A přitom tenkrát nebyla smrt pro lidi o nic méně bolestivá a traumatizující. Je až neuvěřitelné, jak rychle jsme si na tuhle novou realitu zvykli. Svět rodičů Mordenových nám najednou připadá tak neuvěřitelně vzdálený. A přitom si odmítáme připustit, že doba, která nás od něj dělí, není ani zdaleka tak dlouhá.

Teprve koronavirus nás částečně vrátil do reality, ve které žili naši předkové po tisíce let. Do reality, do které se narodili ještě naši vlastní prarodiče. Lidé, kteří stále žijí mezi námi a můžou nám o tom vyprávět. Proč si, sakra, myslíte, že je mezi klienty domovů pro seniory tak obrovský zájem o očkování? Protože tihle lidé si pamatují, jak vypadal svět předtím, než jsme začali hromadně očkovat. A díky tomu vědí, že to tenkrát stálo za prd a očkování si váží. Mezi jejich mladšími ošetřovateli, kteří se narodili už do "bezpečného" světa bez infekčních chorob, je zájem o očkování sotva poloviční. Protože tihle lidé už to, že se prakticky každé dítě dožije dospělosti, považují za samozřejmost. A zapomínají, co tuhle "samozřejmost" kdysi umožnilo. A jak snadno se může starý krutý svět zase vrátit, když se s ním nebudeme snažit bojovat.

Dnešní generace považuje koronavirovou pandemii za "bezprecedentní" událost. Protože v kontextu posledních několika dekád to pro západní svět skutečně platí. Ale ve skutečnosti je to daleko spíš návrat do normálu než nějaká zázračná výjimka. Zázračnou výjimkou bylo právě těch posledních pár desetiletí. A byl to zázrak tvrdě vydřený a umožněný obrovskou snahou a nasazením velkého množství velmi chytrých lidí. Zázrak, který umožnily takové vynálezy, jako je očkování, antibiotika, moderní diagnostické metody atd. Když se těchto výdobytků vzdáme, ačkoliv stále fungují, starý svět se vrátí. Se vším, co k tomu patří.

Když se narodíte do úplně jiného světa, pohlížíte na něj jiným způsobem. Ještě naši prarodiče, bojující ve 2. světové válce, počítali náklady a výnosy svého jednání jinak než my. Atomová bomba nebo kobercové bombardování pro ně byly přijatelné, pokud ve výsledku zachrání víc nevinných životů, než kolik jich vezmou (například tím, že ukončí válku dříve). Tehdy to v zásadě všichni akceptovali. V dnešních válkách už byste za podobné kupecké počty nejspíš skončili u mezinárodního tribunálu pro válečné zločiny. Současná generace totiž považuje sama sebe za mnohem humánnější.

A netýká se to jen válčení. Pro naše prarodiče by byla nejspíš dobrá i vakcína, která zachrání víc dětí, než kolik jich zabije. Pokud by vakcína zabíjela ročně milion dětí, ale zachránila jich pět milionů, pravděpodobně by se nezdráhali ji použít. To je dnes naprosto nemyslitelné. Dnešní testy vakcín jsou nastavené k místy až absurdní snaze o naprostou bezpečnost. Moudřejší lidé si samozřejmě uvědomují, že dosažení naprosté bezpečnosti v čemkoliv je zcela utopické. Jednoduše to není fyzikálně možné. Takže si klademe za cíl se naprosté bezpečnosti alespoň limitně přiblížit. Výsledkem je společnost, která raději nechá zemřít miliony dětí na nějakou ošklivou nemoc, než aby použila účinný lék, který uškodí jednotkám z nich. Naše vnímání humanity je tedy posunuté takřka na hranici iracionality. Odlišná realita, ve které dnes žijeme, způsobuje, že považujeme naše předky za barbary, zatímco oni by nás téměř jistě považovali za sebedestruktivní šílence.

V současné době řádí po světě nemoc, která zabije zhruba 15 tisíc lidí každý den. Máme proti ní účinné očkování, které způsobuje, že každý stotisící očkovaný dostane závažnou (ale řešitelnou) alergickou reakci. A pro mnoho lidí je toto druhé číslo důvodem risknout raději další šíření dané nemoci než si nechat píchnout vakcínu. Žijeme v době, kdy statisíce rodičů odmítají nechat své ratolesti očkovat proti smrtelným chorobám, které ještě nedávno zabíjely nebo mrzačily miliony dětí, protože se obávají nežádoucích účinků, které postihnou jedno dítě na každých deset tisíc očkovaných.

Je to důkaz lidské iracionality, stejně jako lidské lidskosti. Čistě racionálně uvažující robot by se v tomhle případě vůbec nerozmýšlel. Pravděpodobnost 1: 10 000 je tak malá, až je to pro lidi těžko představitelné (zkuste si při příští návštěvě kasina vsadit v ruletě na konkrétní číslo a točte tak dlouho, než vám padne - pravděpodobně tam prohrajete hodně peněz, a to je prosím pravděpodobnost 1: 37). Robot to ví. Ale lidé nejsou roboti a v čísle 1: 1 000 000 000 000 000 000 vidí za tou jedničkou před dvojtečkou vždycky své vlastní dítě, takže to numero za dvojtečkou už je vlastně nezajímá. Ta jednička pro ně není jenom abstraktní číslo, je to konkrétní tvář, konkrétní láska a konkrétní smích.

Pro tenhle druh iracionálního strachu mám určité pochopení, je nakonec tím, co dělá lidi lidmi. Jen bych Vás poprosil: až příště nebudete chtít dát své dítě očkovat hexavakcínou, protože je zde matematicky titěrná možnost, že mu to (dočasně) ublíží, anebo proto, že vakcína obsahuje stopové a prokazatelně neškodné množství toxických látek, neříkejte to před panem Mordenem. Při vší své obrovské životní smůle měl totiž pan Morden přeci jen jedno obrovské štěstí - nedožil se doby, kdy byl založen Facebook. Protože si popravdě nedovedu představit, co by s jeho otřesenou psychikou udělaly některé Vaše posty. Pro pana Mordena by totiž hexavakcína byla čistým zázrakem a pravděpodobně by byl ochoten za ni dát několikásobně větší množství peněz, než kolik ho stál ten obří náhrobní kámen.

Důvodů, proč mají dnešní lidé z dětského očkování strach, je ve skutečnosti víc. Zcela přirozený strach o děti se tady pojí s jiným, také zcela přirozeným a dobře známým psychologickým fenoménem, který říká, že lidé (obecně) mají obrovský problém rozlišovat mezi korelací a kauzalitou. Ve vědě je přitom záměna těchto dvou pojmů jedním ze základních hříchů, který odlišuje práce vědecké od prací pseudovědeckých. Korelace znamená, že mezi dvěma jevy je nějaký vzájemný vztah. Kauzalita znamená, že jeden jev způsobuje druhý. Základní vědecké pravidlo říká, že korelace neimplikuje kauzalitu, ale lidi to stejně strašně svádí taková spojení dělat. A to proto, že najít ve světě korelace je strašně snadné, kdežto prokázat kauzalitu (či "nekauzalitu") je strašně těžké.

Pokud Vám předchozí odstavec připadá příliš abstraktní, dám Vám konkrétnější příklad. Starostlivá matka nechá své dítě naočkovat kombinovanou vakcínou. Krátce po poslední dávce se její potomek, který byl do té doby "úplně normální" začne chovat "nějak divně". Starostlivá matka ho vezme k psychiatrovi a ten mu stanoví diagnózu - porucha autistického spektra. Starostlivé matce připadá ona časová souslednost poněkud podezřelá, takže začne pátrat, jestli se něco podobného nestalo ještě někomu dalšímu. A ukáže se, ŽE STALO! Že podobných případů jsou STOVKY, možná dokonce TISÍCE! Starostlivá matka pak vyzpovídá rodiče stovek autistických dětí a zeptá se jich, kdy začali poprvé pozorovat, že je s jejich ratolestmi něco v nepořádku. A ukáže se, že NAPROSTÁ VĚTŠINA autistických dětí začala projevovat první příznaky krátce po poslední dávce kombinované vakcíny. To už přece NEMŮŽE BÝT NÁHODA!

Starostlivá matka pak společně se starostlivým otcem začnou veřejně bojovat za to, aby se už žádným dalším rodičům nestalo to, co jim. Takže se pokusí ostatní před očkováním varovat. V téhle fázi už je nic nepřesvědčí, že za duševní poruchu jejich dítěte nemůže kombinovaná vakcína. Fakt, že se s ní stále očkuje, budou považovat za spiknutí zkorumpovaných politiků v žoldu farmaceutických korporací, které se nechtějí vzdát svých obřích zisků. Vakcína povinně pro každé dítě, a hned tři dávky, to je panečku byznys! Starostlivá matka si to přitom jen tak nevycucala z prstu, ale má pro to velmi hmatatelný důkaz - VLASTNÍ NEMOCNÉ DÍTĚ. Plus prokazatelně pravdivé příběhy stovek dalších starostlivých matek a jejich dětí.

Celé to zní velice logicky. A přitom je to celé nesmysl. A já se ptám: v čem udělali soudruzi starostliví rodiče chybu? Nestříleli za války do vzduchu, ale zaměnili kauzalitu s korelací! Mysleli si, že to, co objevili, nemůže být náhoda. A ono přitom může. Jak je to možné?

Poruchou autistického spektra trpí přibližně 6 lidí z 1000. To znamená, že ze všech dětí, které se narodí, bude 99,4 % neautistů a 0,6 % autistů. To se nezdá jako moc, ale musíte si uvědomit, že podle stejných čísel bude jen v naší malé zemi žít asi 60 tisíc autistů. A to už nezní jako tak málo, co? V Česku se ročně narodí cca 114 tisíc dětí, z toho asi 700 s poruchou autistického spektra.

Autismus je duševní onemocnění, takže je trochu náročnější jej diagnostikovat - nepoznáte jej z odběru krve, rentgenu, nebo něčeho podobného, ale prakticky jen z projevů a chování nemocného. Z tohoto důvodu je reálně nemožné diagnostikovat autistickou poruchu v prvním roce života, protože všechna mimina (autistická i neautistická) se prvních pár měsíců projevují a chovají stejně - prostě jen brečí, kadí a jedí. Autismus je ovšem v zásadě porucha sociálních interakcí, a tudíž se projeví až tehdy, až dítě začne nějak komplexněji sociálně interagovat. Což se obvykle děje někdy kolem 12. měsíce života, přičemž většina rodičů pozná, že je s jejich dítětem "něco jinak", obvykle do 18. měsíce (třebaže takto ranné diagnózy jsou zejména u lehčích poruch autistického spektra nespolehlivé a mají vysokou míru falešné pozitivity; obvykle je nutné je potvrdit ve vyšším věku).

A hádejte, kdy se podává poslední dávka hexavakcíny? V 11. měsíci! A záhy poté, mezi 13.-18. měsícem, se podává i další kombinovaná vakcína MMR. A právě vakcína MMR odstartovala kdysi protivakcinační hysterii, kvůli její údajné "provázanosti" s výskytem autismu. Ti bystřejší z Vás už tu korelaci vidí na první pohled. Pokud je každé dítě naočkované, pak doslova každé autistické dítě začne projevovat příznaky svého onemocnění v období krátce po podání vakcíny. Aniž by s tím ta vakcína musela mít nutně něco společného. A to je právě rozdíl mezi korelací a kauzalitou. Starostlivá matka samozřejmě nebude mít žádný problém najít někoho, komu se stalo to samé, protože jenom v daném roce bude takových dětí alespoň 700. To ji utvrdí v tom, že nalezla příčinu, a přitom nalezla jen nekauzální vzájemný vztah.

Legenda o autismu a očkování patří do kategorie tzv. korelačních hoaxů. To je můj osobní název, ne nějaký zavedený termín. Ale klidně bych ho zavedl, protože konspirační weby jsou korelačních hoaxů plné. Korelační hoaxy umí být celkem přesvědčivé, protože sice hlásají naprosté nesmysly, ale na základě pravdivých dat. Jsou to totiž hoaxy, vycházející v zásadě ze špatné práce se správnými statistickými údaji a jsou tak rozšířené, protože je strašlivě snadné je vytvářet. Předvedu Vám to:

Když napíšu, že každý rok v ČR zemřou desítky lidí do 72 hodin poté, co si v supermarketu Billa koupili nějaký nápoj, pravděpodobně se nespletu (já to teda neměřil, ale dost bych se vsadil, že to tak bude). Když si takovou informaci přečte někdo s mentálním nastavením "Antonín Baudyš", okamžitě v tom uvidí důkaz, že Billa přimíchává do nápojů kyanid a nepochybně se o tuto plodnou myšlenku podělí s ostatními na internetu. Ve skutečnosti je to akorát důkaz toho, že si hodně starých lidí (a nezodpovědných řidičů) kupuje často pití v supermarketu. Pravdivá bude asi i informace, že je v Evropě tisícům lidí ročně diagnostikována rakovina do 72 hodin po návštěvě kadeřníka. Což může být způsobeno spiknutím holičů, kteří přidávají do vlasové kosmetiky karcinogenní látky, ale také to prostě může znamenat, že onkologičtí pacienti pečují o svou vizáž.

Podobných děsivých korelací existuje doslova nekonečné množství a nedá se z nich usuzovat vůbec nic. Aby se z nich dalo něco usuzovat, museli byste dokázat, že by ti lidé rakovinu nedostali, kdyby předtím nešli k holiči. S takovým důkazem už se ale většina konspirátorů neobtěžuje. V případě očkování a autismu máme naopak jasný důkaz, že mezi nimi žádný kauzální vztah není. Ona totiž není tak docela pravda to, co Vám budou konspirátoři tvrdit, že se jejich varováními nikdo nezabývá a nikdo se je nepokouší vyvrátit. Způsob, jakým se celý hoax o autismu a očkování dostal do veřejného povědomí, je totiž dost neuvěřitelný a skutečně obsahuje konspiraci, korupci a mediální manipulaci, jen trochu jiného druhu, než asi čekáte.

Začalo to koncem 90. let jednou starostlivou matkou v Británii, která udělala přesně to, co jsme si popsali v předchozích odstavcích - spojila si očkování s diagnózou svého dítěte na základě "podezřelé časové souslednosti". Našla si podobně postižené rodiče a zahájili proti-očkovací kampaň. V té době již antivax hnutí dávno existovalo, ale v Evropě bylo poměrně okrajové; naprostá většina veřejnosti očkování důvěřovala a dětská proočkovanost byla vysoká. Rodiče postižených dětí a jejich podporovatelé si najali právníka Richarda Barra, aby je zastupoval při žalobě o vysoké finanční odškodnění. Jelikož Barr neměl pro nadcházející soud nic v ruce, zaplatil lékaře Andrewa Wakefielda, aby pro něj vytvořil studii prokazující vztah mezi očkováním a poruchami autistického spektra. Dokonce se jim podařilo získat na tento výzkum veřejný grant ve výši 55 tisíc liber (od úřadu poskytujícího právní podporu obětem trestných činů).

Wakefield studii skutečně vytvořil a publikoval ji v prestižním vědeckém časopise Lancet. Studie měla jediný problém - byla kompletně podvržená. Nejenže byla metodicky pochybná, ale hlavně obsahovala vědomé lži. Naprostou většinu dat si Wakefield zkrátka nepokrytě vymyslel (což bylo později prokázáno a Wakefield byl za to vyloučen z lékařské komory). Pan doktor jednoduše splnil zadání a neobtěžoval se něco skutečně zkoumat. Wakefield ani Barr nebyli v té době žádní antivakcinační aktivisté, jejich cílem bylo skutečně jen vyhrát jeden konkrétní soudní proces (a získat tak podíl na obřím odškodnění). Barr se chtěl zkrátka u soudu ohánět článkem od "nezávislého vědce" v prestižním medicínském časopise.

Ani jeden z nich ovšem netušil, jakou veřejnou hysterii to záhy vyvolá. Článku v odborném časopise si záhy všimli ostatní vědci a začali bít na poplach. Pokud by totiž byly Wakefieldovy údaje pravdivé, znamenaly by ohrožení pro miliony dětí. A to nikdo nechtěl riskovat. Britské úřady začaly věc okamžitě vyšetřovat a zadaly oponentní studie, aby Wakefieldovy závěry potvrdily či vyvrátily. Uvažovalo se i o dočasném pozastavení dětského očkování. Ještě větší pozornost vyvolal článek v USA, kde se do vyšetřování spojení mezi vakcínami a autismem ihned pustilo hned několik velkých veřejných institucí a akademických pracovišť (CDC, profesní sdružení pediatrů, Americká akademie věd apod.). Pozdvižení v akademických kruzích si záhy všimli novináři a teprve tehdy začala ta pravá diskotéka.

V jednom jediném roce vyšlo v Británii na toto téma neuvěřitelných 1257 článků. A to nikoliv jen na nějakých konspiračních webech, ale ve všech médiích, včetně těch nejserióznějších. Naprostá většina mediálních zpráv se zprvu přikláněla na Wakefieldovu stranu a požadovala po vládě vysvětlení. Tehdejší premiér Tony Blair musel udělat k tématu celou řadu veřejných vystoupení, přičemž nemalá část otázek novinářů se týkala jeho malého syna Lea (řešilo se, jestli jej Blair nechal očkovat, nebo ne). Opravdu velké množství novinářů bez zamyšlení naskočilo na psychologický fenomén "korelačního hoaxu", takže noviny a televize (včetně těch největších) začaly přinášet srdceryvné příběhy jednotlivých rodičů, kteří nechali své děti očkovat a "vymstilo se jim to".

Až Vám zase budou konspirátoři tvrdit, že se jejich varováními nikdo nezabývá, tak si na tenhle případ vzpomeňte. Wakefieldovým článkem se velmi záhy zabývali všichni - vědci, úřady, politici, média i veřejnost. Skoro až moc. Není divu, že ve stejné době došlo v Británii i USA k obrovskému poklesu dětské proočkovanosti. V té době totiž rodiče nemuseli být žádní konspirátoři, aby se očkování obávali - přesvědčení o nebezpečnosti kombinovaných vakcín bylo tehdy ve veřejném prostoru v podstatě mainstreamovým názorem.

Pak ovšem začaly dobíhat výsledky všech těch desítek vědeckých studií, které byly na toto téma zadány. Některé z nich patřily dokonce mezi vůbec největší, jaké se v medicíně kdy prováděly.

A všechny vycházely se stejným výsledkem: je to kravina, je to kravina, je to kravina! Máloco v medicíně dnes víme s takovou jistotou jako fakt, že očkování nezpůsobuje autismus (je trochu škoda, že jsme stejnou energii a prostředky nevěnovali radši výzkumu toho, co ho tedy vlastně způsobuje, protože to se stále moc neví). Najednou se pozornost odborné veřejnosti upřela zpátky na Wakefielda, který musel před etickou komisí vysvětlovat, jak to, že mu vyšlo něco úplně jiného, než vychází všem ostatním. Následné vyšetřování prokázalo, že celý jeho výzkum byl podvržený a uplacený. Časopis Lancet vydal omluvu a Wakefield přišel o lékařskou licenci. A teprve tehdy se z něj stal nadšený proti-očkovací aktivista a hrdina konspiračního hnutí. Prohlásil, že se ho ostatní snaží umlčet, protože odhalil nepohodlnou pravdu atd. Dostal se totiž do fáze, kdy už mu nic jiného nezbývalo. Já tomu osobně říkám "strategie David Rath". Ve chvíli, kdy Vás doslova a do písmene chytnou s úplatkem v ruce (nebo v krabici od vína), tak už Vám pak nezbývá nic jiného, než svádět to na velkou konspiraci všeho a všech.

Celý případ byl i selháním médií, která věnovala mnohonásobně vyšší pozornost počátečnímu vyvolání veřejné paniky než jejímu pozdějšímu tlumení. Stovky článků o nebezpečnosti dětského očkování vystřídaly jen sporadické zmínky o tom, že se prokázalo, že šlo o nesmysl. Protože nebezpečné očkování je pro média zajímavá zpráva, kdežto očkování bezpečné, po kterém se nikomu nic zajímavého nestalo, je "nezpráva". A totéž platí i o výzkumech na toto téma.

Wakefield z toho tedy ve výsledku nevyšel až tak špatně, z profese konspiračního hrdiny se dá totiž udělat solidní živobytí. Jak se s tím ale srovnává jeho svědomí, to nevím, protože důsledky jeho "nevinné lži" jsou dodnes obrovské. WHO prohlásila "vakcinační hoaxy" za jednu z deseti největších hrozeb pro globální zdraví, čímž je postavila na roveň epidemie AIDS, eboly, znečištění ovzduší apod.

Až zas jednou budete hledat "moderního Hitlera" (což nedělejte, protože je to zvrácenost), Wakefield by měl být na Vašem seznamu kandidátů o několik tisíc příček výše než Bill Gates. Hysterie okolo jeho podvrženého článku z přelomu milénia se projevila významným poklesem počtu proočkovaných dětí, což vedlo k významnému nárůstu případů některých onemocnění v západních zemích a k dětským úmrtím.

Asi nejvýznamnější byly nárůsty u spalniček (v roce 1998, kdy Wakefieldův článek vyšel, bylo v Anglii a Walesu 56 potvrzených případů, v roce 2007 už 17x tolik) a u příušnic (jedné z nejčastějších příčin získané ztráty sluchu u dětí).

Je zajímavé, že třeba data z Afriky jsou díky očkovacím programům WHO (a Billa Gatese) přesně opačná. Tam došlo za přibližně stejné období (1999-2005) k poklesu počtu dětských úmrtí na spalničky ze 791 tisíc na 311 tisíc ročně. Odhaduje se, že jen kombinovaná vakcína MMR (která se podává i u nás) zachrání ročně celosvětově před spalničkami 2,3 milionu dětských životů, všechny vakcíny proti spalničkám pak dohromady 7,5 milionu životů ročně. K dosažení kolektivní imunity před spalničkami je potřeba proočkovanosti 95 % populace, což dnes už nedosahuje skoro žádná vyspělá země (a naopak některé chudé země se tomu díky očkovacím programům blíží, protože k nim antivakcinační hysterie ještě nedorazila).

Odpůrci očkování se často ohánějí osobní svobodou - jestli chceme nebo nechceme nechat naše děti očkovat je naše věc. Byť nejsem úplně zastáncem povinného očkování, toto tvrzení je přinejmenším děravé. Vaše svoboda není neomezená, ale naráží na svobodu ostatních lidí. Nejde jen o to, jestli svým postojem ohrožujete vlastní dítě (což je samo o sobě problematické), ale také o to, že můžete ohrožovat děti ostatních.

Pokud máte silnější žaludek, můžete si kliknout na tento odkaz. Je na něm malá Charlotte Cleverley-Bismanová z Nového Zélandu, které musely být ve věku 7 měsíců amputovány všechny čtyři končetiny v důsledku závažné meningokokové infekce. Charlotte se stala tváří velké pro-očkovací kampaně, kterou zahájili její rodiče. V době jejího narození (rok 2003) probíhala na Novém Zélandu již třináctým rokem meningokoková epidemie (země vykazovala několikanásobně vyšší incidenci tohoto onemocnění než jiné vyspělé státy). Proti této nemoci existuje vakcína a novozélandská vláda po celou tuto dobu vyzývala rodiče malých dětí, aby je nechaly očkovat. Kampaně se ale minuly účinkem a nepodařilo se dosáhnout kolektivní imunity. Charlottin příběh je ovšem tragický v tom, že její rodiče nepatřili mezi odpůrce očkování a plánovali ho. Jejich dcera ovšem onemocněla dřív, než jí ho stihli dát. Kdyby Zéland dosáhl kolektivní imunity, mohla mít Charlotte dneska ruce i nohy. Podobných případů jsou samozřejmě po světě desítky, ale na antivakcinačních stránkách a diskusích se o nich sotva dozvíte.

Když už rodiče náhodou nevěří v to, že očkování způsobuje autismus, věří jiným nesmyslům. Například tomu, že kombinované vakcíny (tedy vakcíny proti více nemocem najednou) jsou pro děti nebezpečné, a to právě proto, že jsou kombinované. Věří tomu mimo jiné z toho důvodu, že je o tom na internetu přesvědčují šarlatáni, jako je MUDr. Tomáš Lebenhart, bývalý pediatr, který kdysi na Srí Lance objevil ayurvédu a následně zavrhl (na důkazech založenou) západní medicínu a dal přednost medicíně, založené na posvátných textech v sanskrtu. Roku 2013 kvůli tomu vystoupil z lékařské komory, čímž dostal zákaz poskytování lékařských služeb. Později do komory zase vstoupil, ale jen proto, aby mohl legálně provozovat homeopatii. Kromě té přednáší o duchovních cestách v lékařství a šíří na internetu nesmysly o očkování (které podle něj mrzačí a zabíjí tisíce dětí ročně).

Bojuje zejména proti hexavakcíně a to následující logikou: když do dítěte píchnete najednou šest smrtelných nemocí, vyčerpá to jeho imunitní systém, takže když přijde nemoc sedmá, dítě nemá šanci ji zvládnout. To je nebetyčný nesmysl z mnoha důvodů. Za prvé žádná vakcína do dítěte nepíchá smrtelné nemoci, ale jen "poznávací značky" těchto nemocí, které nemoc vyvolat z principu nemohou, což by jako lékař měl dr. Lebenhart vědět. A měl by také z titulu svého vzdělání vědět, jak vlastně funguje imunitní systém.

Přestava některých rodičů, že své dítě proti nemocem nejlépe ochrání tak, že bude vyrůstat ve zcela sterilním prostředí s filtrovaným vzduchem a vodou, je poněkud zcestná. Tato představa vychází z toho, že imunitní systém funguje nejlépe, když je "odpočatý". Ve skutečnosti je imunitní systém něco jako sval, nejlépe funguje, když je "trénovaný".

Lidský imunitní systém je ta nejlepší zbraň proti patogenům, jaká byla kdy sestrojena (lepší než jakýkoliv lék), ale musíte mu dát příležitost se rozvinout. Děti se rodí do světa takřka jako tabula rasa a od okamžiku narození na ně začnou útočit doslova tisíce patogenů, které se běžně vyskytují v prostředí. Není nutné z toho panikařit, dětský imunitní systém je zkonstruovaný tak, aby dokázal bojovat doslova se stovkami cizorodých prvků zároveň. A především, aby se tímto bojem učil a průběžně se v něm zlepšoval. Určitou prvotní výhodu získá novorozenec už z mateřského mléka, které obsahuje některé protilátky od matky. Proto je kojení tak důležité - maminka jím předává miminku nejen výživu, ale také zkušenosti z vlastních vyhraných bojů nad prodělanými nemocemi, což dítěti usnadní jeho vlastní boj. Tohle sunar neumí.

Máma za Vás nicméně všechno neudělá, nejvíc se dítě naučí z vlastních "zkušeností" s bakteriemi, viry a různými dalšími parazity. Právě proto jsou děti tak často nemocné - jejich tělo se teprve učí zvládat běžně se vyskytující patogeny. Díky nemocem, prodělaným v dětství, Vás už něco podobného v dospělosti nerozhodí. Pokud budete vyrůstat v dokonale sterilním prostředí, nebudete mít šanci tyto zkušenosti získat a takový člověk by byl v dospělosti extrémně zranitelný. To samozřejmě neznamená, že musíte nutit dítě v rámci "tréninku imunitního systému" pít vodu z kaluží; to by byl opačný extrém.

Principem očkování je předat dětskému imunitnímu systému zkušenosti, které by bylo příliš riskantní získat přirozenou cestou. Proto tolik nesnáším stupidní větu "nenechám se očkovat, protože věřím svému imunitnímu systému". Tahle věta svědčí o naprosto elementární neznalosti toho, co je to imunitní systém a co je to očkování. Pokud ji pronese lékař, měl by ten samý den vrátit diplom a zopakovat si základy středoškolské biologie. Je to totiž právě očkování, které je založené na důvěře v lidský imunitní systém. Očkování není žádný lék, jeho cílem je podpořit Vaši přirozenou, vrozenou imunitu. Očkování je v podstatě způsob, jak tělu dodat zkušenosti z prodělané nemoci, aniž byste museli prodělat onu nemoc (s potenciálně nebezpečnými symptomy). Je to něco jako letecký simulátor, kde se můžete naučit pilotovat letadlo, aniž byste riskovali smrt stovek pasažérů.

Získat imunitu proti neštovicím se dá jak proděláním neštovic, tak očkováním. Výsledek je zcela stejný, znovu už neštovice nedostanete. A hlavně je zcela stejný i mechanismus, kvůli kterému je znovu nedostanete - máte na ně nyní trénovaný imunitní systém. Problém je v tom, že prodělání neštovic je docela nepříjemná zkušenost, kterou třetina pacientů nepřežije a mnozí další ji sice přežijí, ale oslepnou, zůstanou jim jizvy po celém těle apod. Očkování Vám umožní získat zcela stejnou zkušenost bez těchto rizik. Říkat, že se nenecháte očkovat, protože důvěřujete svému imunitnímu systému, je úplně stejné, jako říkat, že nebudete trénovat před boxerským zápasem s profesionálním boxerem, protože důvěřujete svým boxerským schopnostem (ačkoliv jste si nikdy předtím boxování nezkusili). Velmi pravděpodobně pak při zápase dostanete do držky, a to zcela zaslouženě.

Tvrdit, že hexavakcína "přehltí" dětský imunitní systém je úplný nesmysl. Dětský imunitní systém zvládne bojovat paralelně s násobně větším množstvím patogenů, než je šest. Zvlášť, když v očkování není přítomný žádný skutečný patogen, ale jenom jeho nefunkční napodobenina. Obyčejný zánět středního ucha anebo běžná chřipka zatíží imunitní systém dítěte nepoměrně více než jakákoliv vakcína. A ještě nepoměrně více by ho zatížila jakákoliv z těch nemocí, proti kterým se dítě očkuje. Některé z nich mají dokonce potenciál nad dětským imunitním systémem úplně vyhrát (výhra nad imunitním systémem je takový eufemistický výraz pro smrt).

Kombinované vakcíny se používají z velmi prostého důvodu: jejich cílem bylo od počátku snížit počet návštěv u lékaře, a tedy i počet nepříjemných injekcí, které má dítě za život absolvovat. A také naočkovat děti co nejdřív (kdyby se všech šest nemocí v hexavakcíně očkovalo zvlášť a s odstupem, děti by byly delší dobu nechráněné). Jelikož řada nežádoucích účinků očkování plyne právě z injekcí, a nikoliv ze samotné očkovací látky, snižuje počet injekcí také matematické riziko nežádoucích účinků. Velké množství rodičů je bohužel dnes přesvědčené, že je to přesně naopak. Někteří dokonce vyžadují, aby se jednotlivé komponenty kombinovaných vakcín "podávaly zvlášť", protože to považují za bezpečnější.

Jiné rodiče zase vyděsí, že vakcína obsahuje nějaké "jedovaté" látky, například hliník. Ano, to obsahuje. A není to žádný problém. Ten hliník je tam dokonce schválně, aby podpořil odezvu imunitního systému. Ale není hliník jedovatý? No, to záleží, Kefalín, čo si predstavujete pod takým slovom "jedovatý". Základní poučka toxikologie zní: "Všechno je jedovaté, záleží jen na dávkování". Když vypijete určité kritické množství pramenité vody, určitě Vás to zabije. Vitamíny, ovoce, zelenina - tím vším se můžete smrtelně předávkovat. Jen u některých substancí potřebujete větší dávku než u jiných. Hliník není jedovatý, je naprosto přirozenou součástí přírodního prostředí. Ale může být nebezpečný při určitých dávkách.

Ve všech dávkách všech základních dětských očkování, podávaných v prvních šesti měsících života, je dohromady přibližně 4,4 mg hliníku. Potenciálně riziková denní dávka je stanovená jako 4 mg hliníku, ale pozor: na kilogram hmotnosti (dítěte, dospělého, to je jedno) a na den! Na den! Tady jsou to 4,4 mg za ŠEST MĚSÍCŮ. A teď přijde ta hlavní sranda: při běžném kojení dostane dítě z mateřského mléka za prvních šest měsíců života přibližně 7 mg hliníku. Jinými slovy, naprosto "přírodním" a "přirozeným" procesem kojení vpravíte do svého dítěte víc "jedovatého" hliníku, než když ho necháte naočkovat vším, proti čemu se očkovat dá. Právě proto je používání slov "přírodní" a "přirozený" bio lidmi tak pofiderní. Při používání kojenecké výživy na bázi soji dostanete do dítěte za šest měsíců dokonce 117 mg hliníku. To je pořád naprosto bezpečná dávka, ale je to 30x více než z očkování. A nikdo z toho není zděšený.

Kombinované vakcíny samozřejmě mají své nežádoucí účinky (jako každá vakcína), ale pokud je chcete znát, nesmíte brouzdat po obskurních webech a zkusit si je opravdu zjistit (např. zde). Mohlo by vás uklidnit také to, že kombinovanými vakcínami (hexa i MMR) se dnes očkuje ve více než 90 zemích světa a dostaly je už stovky milionů dětí. Kdyby "většina z nich" měla nějaké trvalé následky, jak tvrdí dr. Lebenhart, asi bychom si toho už všimli 😉

No, takže co s tím teď já jako již brzy nově jmenovaný národní koordinátor pro očkování provedu. Tak především začnu velkou a neetickou strašící kampaň, aby si lidé uvědomili, co to znamená vzdát se toho nejlepšího prostředku, který proti infekčním nemocem (včetně covidu) máme. A tím je očkování. Takže začnu lidem vyprávět strašidelné příběhy, anebo ještě lépe, ukazovat jim strašidelné obrázky (obrazový materiál vždycky působí líp). Jako třeba tenhle (zdroj):

To je prosím snímek z nemocnice z roku 1950. Ty plechovky jsou tzv. "umělé plíce", ve kterých leží děti s dětskou obrnou. Dnes Vám možná takový obrázek přijde poněkud surreální, ale ještě počátkem 50. let bylo poliové oddělení běžnou součástí každé nemocnice. Udělal bych z toho leták, kde bych pěkně barvitě popsal, jak hnusná nemoc taková dětská obrna je (protože je fakt hnusná). A pak bych k tomu dodal: a víte, proč už takové obrázky dneska v nemocnicích nevídáme? Protože od roku 1950 existuje proti této hnusné nemoci účinné očkování.

Kromě strachu bych v kampani používal ještě další silné emoce. Třeba národní hrdost. Například bych lidem ukazoval ten obrázek výše a ptal se jich: "A mimochodem, víte, ve které zemi zmizely tyto výjevy z nemocnic jako první?" Ano, bylo to u nás! Bývalé Československo bylo vůbec první zemí světa, která na svém území dětskou obrnu zcela vymýtila a vědecky to prokázala. Stalo se to roku 1960 po masivním povinném očkovacím programu v 50. letech.

To je něco, co se řadě takzvaně "vyspělých" západních států nepovedlo doteď. Zároveň je to něco, na co by měl být každý roduvěrný český vlastenec hrd a pych, protože je to kromě množství vypitého piva na hlavu nejspíš to jediné, v čem byla kdy naše zemička na světě první. A na roduvěrné české vlastence chceme očkovací kampaň rozhodně cílit, protože právě mezi dobrými patrioty je značné procento těch, kteří mají s vakcínou nějaký problém. Což usuzuji například z velkého množství národních symbolů vyskytujících se na proticovidových demonstracích typu "Chcípl pes". A taky z toho, že tam byl Landa. S Klausem. Kromě vakcíny mají roduvěrní vlastenci problém ještě s migranty, s EU a s realitou, ale to už je jiná pohádka, kterou při kampani o vakcíně schválně nebudeme zmiňovat, abychom dobré vlastence neprovokovali a neodradili 😉

Já bych vůbec cílil zejména na ty skupiny, u kterých se dá očekávat proti očkování největší odpor. Třeba na komunisty a jejich voliče. Cílil bych na ně tak, že bych je začal chválit. To sice obvykle nedělám, jelikož si myslím, že komunistický režim byl zločinný, a navíc morálně i ekonomicky zvrácený, nicméně zrovna v preventivní medicíně dosáhl nepopiratelných úspěchů. A já bych je těm klukům rudejm neodpíral, já bych jim dal naopak příležitost se s nima veřejně pochlubit. Vzal bych Jirku Dolejše, Vojtu Filipa, Standu Grospiče a Zdendu "Mlátičku" Ondráčka a nechal je natočit televizní spot, ve kterém by říkali zhruba toto:

"Před druhou světovou válkou byly západní imperialistické státy decimovány ošklivými infekčními chorobami. Buržoazní, kapitalistické elity, odtržené od problémů pracujícího lidu, tomu nevěnovaly pozornost, protože byly příliš zaměstnány vykořisťováním dělníků a hromaděním mamonu. Nejinak tomu bylo před Vítězným únorem i u nás. Ale pak se pár chytrých hlav dalo dohromady; a není náhodou, že se těch pár chytrých hlav sešlo právě v Československé socialistické republice, v socialistickém Československu! Strana a vláda zahájily povinné očkovací programy, díky kterým se již dnes naše rolnicko-dělnické děti nemusejí obávat spalniček, obrny, černého kašle, záškrtu, zarděnek a dekadentní západní hudby. Bohužel, v roce 1989 byly naše pokroková Strana a vláda svrženy proradnými kapitalisty, kteří do naší krásné vlasti infekce opět zanesli, ačkoliv se jim v tom kolega Ondráček snažil hrdinně zabránit s obuškem v ruce. Pokud spolu s námi stále ještě věříte marxisticko-leninské myšlence a zapomněli jste už na všechny ty průsery, které nám tato myšlenka přinesla, nechte se, prosím, očkovat. Čest práci!"

Já bych totiž vůbec zdůrazňoval, že očkování není a ani nemá být věcí politického přesvědčení. Když lidé uvidí, že je to něco, na čem se shodne dokonce Babiš s Kalouskem, Zeman s Drahošem a Lucka Vondráčková s Tomášem Plekancem, třeba je to přesvědčí, že je to opravdu důležité. V souvislosti s covidem bych zdůrazňoval očkování hlavně jako nejrychlejší cestu k návratu do "normálu" - do doby bez zavřených obchodů a restaurací, bez omezení počtu lidí na svatbách a bez nutnosti sledovat kulturní a sportovní akce jen v televizi.

Natočil bych televizní spoty se známými osobnostmi, které budou přesvědčovat lidi, ať se nechají očkovat. S herci, kteří se chtějí vrátit do divadel, se slavnými kuchaři, kteří chtějí znovu otevřít své restaurace atd. Starší lidé (slavní i neslavní) budou děkovat za to, že je skrze očkování ostatní chrání a podpoří je v tom mladí influenceři. Je také samozřejmě důležité využít i vědce a lékaře (obzvláště ty se slavným ksichtem), kteří budou trpělivě vysvětlovat všechny potřebné informace o očkování a vyvracet mýty hned, jak se objeví (protože budou vznikat stále nové a nové). A dal bych příležitost i těm, kteří "rebelovali" v prvních vlnách covidu (Šmucler, Ludvík a spol.), aby si na očkování napravili reputaci a udělali správnou věc. Hodně lidí na ně přes to všechno pořád ještě dá.

Na peníze bych se v kampani v zásadě neohlížel, je důležitější, aby byla dobrá a účinná, ne nutně levná. Pravdivé informace musí být tak dostupné, aby před nimi nešlo utéct. Chtěl bych bojovat proti bludům nejenom kvalitou, ale i kvantitou. Vyplatí se do toho investovat, protože každý den lockdownu nás jako zemi stojí víc než padesát takových přesvědčovacích kampaní dohromady.

Možná si říkáte, že je zbytečné přesvědčovat lidi, aby se nechali očkovat, když stejně nejsou vakcíny. Vakcíny budou. A s postupujícím časem jich bude čím dál tím víc. Už někdy v létě jich bude tolik, že nebudeme vědět, co s nimi. Teď jsme zatím ve fázi, kdy se mohou očkovat jen rizikové skupiny, a to je přesně ta fáze, kdy máme čas přesvědčovat ty ostatní, na které se zatím nedostane. Protože až přijde čas, kdy sem budou firmy zavážet dávky po milionech (což bude už za několik měsíců), bude na nějaké přesvědčování už pozdě. Ty dávky nemají nekonečnou trvanlivost a pokud ten čas nevyužijeme my, tak odpůrci očkování ho využijí určitě. Jejich zuřivé kampaně musí mít už dnes nějakou protiváhu, protože jednou utvořený názor už je strašně těžké změnit. Takže musíme zachytit ten moment, kdy si řada lidí názor teprve utváří. Pak už bude pozdě.

Chceme dosáhnout bodu, kdy, až se otevřou masové registrace, se lidi budou o vakcíny prát. Když už hrajeme na ty emoce, tak bych využil i tu naši pěknou tradiční českou závist - všichni už jsou naočkovaní a když budete moc dlouho váhat, tak se na Vás nedostane :-P

Co se týče té logistiky, tak tam bych nevymýšlel kolo, ale udělal bych si za peníze daňových poplatníků výlet do Izraele, abych prozkoumal, jaké zas židovské spiknutí umožnuje těm proradným Semitům očkovat každý den 1 % obyvatelstva, takže pro ně bude koronavirus už někdy v dubnu jenom matnou vzpomínkou. No a pak bych se vykoupal v moři, přijel domů a tady se spiknul úplně stejným způsobem.

Takže vidíte, že až budu jmenován národním koordinátorem pro očkování, půjde to s námi od desíti k pěti. Budeme tak zkrátka muset doufat, že na to někdo z těch chytřejších a schopnějších lidí, které osloví přede mnou, přeci jen kývne.


Konec čtvrté a poslední části. První díl toho článku naleznete ZDE. Druhý díl ZDE. A třetí díl ZDE.

Moje nová knížka satirických povídek ze současnosti Nihilista na balkonu k dostání v e-shopu nakladatelství Formal Group, ve všech dobrých knihkupectvích a nově také jako e-book.

Pro nové texty na blogu sledujte facebookovou stránku Nihilista na balkonu.