Až budu národním koordinátorem očkování 2/4 Vakcína horkou jehlou rychle kvašená

19.01.2021

Toto je pokračování textu, jehož začátek naleznete ZDE


2/4 - Vakcína horkou jehlou rychle kvašená

Jedním z nejčastěji uváděných argumentů "normálních" lidí, proč se nechtějí nechat naočkovat, je, že vakcína proti covidu byla připravená v přílišném spěchu, a je tudíž nedostatečně prověřená a odzkoušená. Což je i není pravda. Pravda je to v tom, že ještě nikdy v lidských dějinách nebyla vakcína (proti čemukoliv) vyvinuta a masově použita tak rychle. Proces přípravy a schvalování nové očkovací látky trvá obvykle mnoho let, přičemž se často zadrhne a vrací na začátek. Naopak tyto vakcíny byly kompletně připraveny v řádu několika měsíců, což mnoha lidem přijde přinejmenším podezřelé. Je za tím snad nějaký úskok?

Není. Jsou za tím úplně jiné věci. Jsou za tím peníze (jako za vším), je za tím úprava byrokratických procesů (které jsou tradiční brzdou lecčeho a teď jsme je narychlo "odbrzdili") a je za tím také vědecký pokrok. Tím bychom mohli začít. Na pokroku je zajímavé, že se s postupným rozšiřováním znalostí stále zrychluje (podívejte se třeba na dějiny výpočetní techniky). A jen málokterý obor udělal v posledních letech tak obrovský skok vpřed jako biotechnologie.

Jeden příklad za všechny. V roce 1990 odstartoval jeden z největších vědeckých projektů moderní doby - tzv. Human Genome Project. Jak název napovídá, šlo o snahu přečíst kompletní lidský genom, protože se (oprávněně) věřilo, že to může přinést zásadní přínosy, nejen v oblasti medicíny. Byl to přitom doslova mamutí úkol, protože lidská DNA obsahuje asi 3,2 miliardy párových bází. Do této výzvy se jen v USA (které byly hlavním hybatelem projektu) zapojilo zhruba 200 laboratoří, které podporovala další vědecká pracoviště v 18 zemích světa. Takže na tom pracovaly doslova tisíce lidí, stálo to stovky milionů dolarů a trvalo to třináct let. A povedlo se, lidský genom je od roku 2003 kompletně rozklíčován.

Fajn. Respekt. A víte, jak dlouho trvá kompletní přečtení celé lidské DNA dnes? Tak já vám to povím. V průměru sedm pracovních dnů! Když si připlatíte, bude to i dřív. Také už na to nepotřebujete tisíce vědců v mnoha velkých bohatých zemích, stačí Vám k tomu jeden průměrně schopný laborant. Klidně i na Slovensku! Cena se pohybuje řádově ve stovkách dolarů. Jinými slovy: to, co dříve trvalo celou dekádu, byla na to potřeba armáda otitulovaných lidí v mnoha zemích a stálo to víc než rekonstrukce celé D1, se dá dnes udělat pomalu za odpoledne a může si to ze svého platu dovolit i skladník ve šroubárně.

A není to žádný podvod. Jen pokrok. Já chápu, že některým dyslektikům mohou tyto dva pojmy splývat, ale jsou to dvě odlišná slova s velice různými významy. Sekvencování DNA bylo kdysi zdlouhavé, náročné a nákladné. A dnes už není. Dneska je to dokonce tak lehké, že si to můžete zkusit i doma. Jestli chcete, tak já Vás to naučím 😉 


ZDE najdete část textu, která je určená pro "fajnšmekry". Vyčlenil jsem ji, abych zbytečně neprodlužoval hlavní text. Naučíte se v ní, jakým způsobem se sekvencuje DNA, přičemž jsem se to pokusil vysvětlit tak názorně a přehledně, abyste to zvládli i Vy sami doma v kuchyni s pomocí plechu na pečení, autobaterie a gelu na holení. Zároveň díky tomu pochopíte, jak vlastně fungují testy PCR a co se následně děje s tou špejlí, kterou Vám při odběru strčí nechutně hluboko do nosu. Na konci onoho krátkého exkurzu budete odkázáni zpět na tento článek. Koho moderní techniky sekvencování DNA nezajímají, klikat na to nemusí a může číst dál ;-)


A také k tomu, abyste docenili pokrok, který věda v uplynulých (a docela nedávných) letech učinila. Nové biotechnologie zkrátily přípravu nových vakcín z roků na hodiny. Ano, čtete to správně, není to překlep. Nenapsal jsem měsíce, ani týdny. Nenapsal jsem ani dny (i když to už by celkem sedělo), ale napsal jsem, že příprava nové vakcíny na úplně novou nemoc trvá dnes řádově HODINY. Protože vakcíny se dnes vytvářejí úplně jiným způsobem než kdysi. Způsobem, který je nejen rychlejší, ale kupodivu také bezpečnější.

Jak je to možné? V telecích letech imunizace se pro očkování používaly tzv. atenuované vakcíny. Ty fungují tak, že do těla píchnete "oslabenou" verzi nějakého viru nebo bakterie, proti kterým chcete očkovat. Očkování obecně funguje tak, že imunitní systém "zběžně seznámíte" s nějakým cizím patogenem, aby si proti němu předem vytvořil protilátky, takže až se s ním imunitní systém příště setká "naostro", nebude z něj tak vyjevený, ale bude na něj připravený. Imunitní systém pak při infekci zareaguje okamžitě a razantně, takže nemoc udusí v zárodku.

Atenuované vakcíny musí ovšem řešit jeden velký problém. Potřebujete do těla dostat dostatečné množství viru (aby se s ním tělo seznámilo), ale zároveň nechcete, aby tento virus vyvolal danou nemoc. Faktický vynálezce moderního očkování, anglický venkovský lékař Edward Jenner, to třeba v roce 1796 řešil tak, že lidem píchal do těla hnis z kravských neštovic, čímž je imunizoval proti příbuzným, ale podstatně nebezpečnějším pravým neštovicím. Všiml si totiž, že ženy, pracující jako dojičky, jsou proti pravým neštovicím až podezřele imunní. Jenner dal této proceduře i ono komické jméno, které používáme dodnes: "kravizace" (vacca je latinsky kráva). Aby si ověřil, že to funguje, infikoval záměrně vakcinované děti smrtící chorobou, což je způsob, který dnes už nepoužíváme. Naštěstí to fungovalo (většinou).

Celá desetiletí se pak pro kravizování lidí používaly různě oslabené či umrtvené varianty patogenů. V 19. století se to občas tak úplně nepovedlo a stávalo se, že se tyto "oslabené" varianty ukázaly životaschopnější, než se předpokládalo, a lidé se skrze očkování nakazili něčím ošklivým. Viry a bakterie byly "oslabovány" různými metodami - například se používal sušený hnis z ran nemocných lidí apod. Přes tyto drobné přešlapy se očkování stále rozšiřovalo, protože stále zachraňovalo mnohem více lidí, než kolik jich poškozovalo (i tyhle kupecké počty už dneska odmítáme).

Ve 20. století jsme přešli na poněkud bezpečnější metody "oslabování" patogenů. Například jsme je začali šlechtit - dost podobně, jako šlechtíme psy. Vezmete zlou variantu nějaké bakterie, pomnožíte ji a v každé generaci vyberete ty "neslabší" (tedy nejméně virulentní) jedince. A dál množíte už jen je. A tak pořád dokola. Až si nakonec vypěstujete kmen, který je dostatečně příbuzný původní nemoci (aby vyvolal stejnou imunitní odpověď), ale zároveň už není nebezpečný. To je dobrý způsob, akorát poněkud zdlouhavý. Bakterie sice prožijí generační obměnu každých pár desítek minut, ale i tak je to běh na dlouhou trať. Trvalo například 13 let, než se podařilo vyšlechtit dostatečně oslabený bacil tuberkulózy, aby byl použitelný pro očkování.

Dneska už, mimo jiné díky těm technologiím, které jsem popsal výše, třináct let čekat nemusíme. Jelikož umíme velmi rychle přečíst genom viru, nepotřebujeme hledat žádné jeho oslabené varianty. Prostě z daného viru vyjmeme část jeho genetické informace (která je právě pro tento virus typická) a píchneme si ji do těla. Část genetické informace není celý virus, je to jen maličký zlomek viru, takže šance, že tento zlomek vyvolá danou nemoc, je matematicky nulová. Jakože fakt úplně nulová, není to zkrátka fyzikálně možné. Dříve jsme si do žil píchali celá oslabená auta (s nefunkčním motorem), dnes si tam pícháme jenom poznávací značku. Poznávací značka stačí k tomu, aby imunitní systém poznal, o jaké auto se jedná a zároveň je nulová šance, že samotná poznávací značka srazí někoho na přechodu, anebo se vybourá. A ano, občas mám talent dávat opravdu blbé analogie, ale žádná lepší mě zrovna nenapadla :-D

Genová vakcína je tedy z hlediska možného nakažení naprosto bezpečná, teoreticky bezpečnější než jakákoliv jiná známá varianta očkování. To jediné, čeho se u ní teoreticky můžete obávat, je, že:

  • nebude fungovat, protože nevyvolá dostatečnou imunitní reakci
  • vyvolá naopak tak prudkou imunitní reakci, že to může ohrozit pacienta (to se třeba děje při anafylaktickém šoku, který je skutečně jedním z vzácně se vyskytujících nežádoucích účinků vakcín proti covidu).

O nežádoucích účincích nových vakcín si ale povíme až později. Teď bych se chtěl ještě krátce vrátit k tomu, jak moc umožnily nové biotechnologie urychlit jejich vývoj. Takže si povíme jeden pravdivý příběh z počátků covidové pandemie. 4. ledna 2020 dostal profesor Zhang Yongzhen ze šanghajského Centra veřejného zdraví vzorek od pacienta, který ležel ve wu-chanské nemocnici s "divnou formou" zápalu plic. Jméno tohohle profesora si zapamatujte, protože je to jeden z největších hrdinů celé současné krize (také byl jmenován mezi 100 nejvlivnějších lidí uplynulého roku podle časopisu Time). Profesor Zhang a jeho tým se okamžitě pustili do sekvencování kompletního virového genomu (dost podobnou metodou, jakou jsme si popsali výše). Trvalo jim to pouhých 40 hodin, protože jeli doslova non-stop.

Po těchto čtyřiceti hodinách věděl profesor Zhang rázem několik věcí. Za prvé, že má před sebou dosud nepopsaný virus. Za druhé, že jde o novou variantu staršího viru, který způsobuje nemoc SARS (protože jejich genom byl z 80 % shodný). A za třetí, že je to tím pádem dost velký průšvih a je potřeba s tím něco rychle dělat. Profesor Zhang je hrdina nejen proto, že se mu podařilo tak rychle přečíst kompletní virový genom, ale hlavně proto, že od té chvíle udělal všechno správně. Upozornil na svůj objev úřady ve Wu-chanu i v Pekingu a ještě ten večer, 5. ledna, nahrál celou sekvenci genomu viru do databáze amerického Národního centra pro biotechnologické informace (tolik zhruba k tvrzení Donalda Trumpa, že Američané o viru dlouho vůbec nic nevěděli).

Jelikož měl profesor Zhang pocit, že se kolem jeho objevu nic moc neděje (Američané si jeho zprávu po celý týden vůbec nerozklikli), zveřejnil 11. ledna (přes svého známého na univerzitě v Sydney) kompletní genom nového koronaviru na internetu, aby si jej mohli přečíst vědci z celého světa. Čínský režim, který byl v té době ještě stále ve fázi popírání, že se něco závažného děje, tímto krokem vůbec nepotěšil. Krátce poté byla v jeho laboratoři provedena razie a profesor Zhang skončil u výslechu (naštěstí bez následků, brzy mohl opět pokračovat v práci, dostal prostě jenom sprďáka, že nějaké zveřejňování nekonzultoval s vedením Strany).

Zhangova včasná reakce ovšem umožnila obrovským způsobem urychlit vývoj testů i vakcín, a zachránila tak nepochybně velké množství životů. Už 12. ledna ráno si totiž informace od profesora Zhanga přečetli na internetu experti z firmy Moderna. Velmi rychle pochopili, o co kráčí a okamžitě začali, na základě Zhangových dat, pracovat na vakcíně. A teď si tipněte, kdy měli vakcínu hotovou:

  • 13. ledna
  • 13. března
  • 13. června

Správně je samozřejmě ta nejneuvěřitelnější odpověď. Ano, vakcína byla kompletně hotová DRUHÝ DEN poté, co se na ní začalo pracovat. Pro jistotu Vám to ještě jednou zopakuju, jestli jste to náhodou nechytli - Američané měli vakcínu, funkční, připravenou do výroby, 13. ledna. To je o týden dřív, než Čína vůbec veřejně přiznala komunitní přenos a měsíc předtím, než na koronavirus zemřel první Američan. A ano, byla to úplně ta samá vakcína, která byla před nedávno schválená pro použití v EU. Několik dalších firem (např. Pfizer i AstraZeneca) mělo vakcínu hotovou do konce ledna. A to je právě ten pokrok, o kterém zde již drahnou dobu hovoříme, přátelé. Ona by to ostatně také byla ostuda, kdybychom od roku 1796 žádný pokrok neudělali.

Tady se samozřejmě nabízí otázka - pokud měli Američané k dispozici už na samotném počátku epidemie k dispozici funkční vakcínu, proč ji nepoužili? Nedalo se s ní zabránit celé podzimní a zimní vlně, zachránit tak statisíce životů a předejít obrovským ekonomickým škodám? Dalo. Vakcína byla po teoretické stránce hotová a funkční a masově použitá nebyla jen proto, že bylo potřeba nejdřív ověřit, jestli je bezpečná. Což se dělo následujících 11 měsíců (před jejím schválením) a děje se to doteď. To až zase budete někde tvrdit, že se k vakcínám nedělají žádné testy jejich bezpečnosti - dělají a na moderních vakcínách právě tohle trvá nejdéle, protože samotné jejich nadesignování jinak dnes zabere jen několik hodin.

Rychlost, s jakou moderní věda dokáže nadesignovat novou vakcínu, je možná ohromující, ale mnoho lidí se obává právě toho, že se v případě genových vakcín jedná o novou, zatím nevyzkoušenou technologii. A oni by neradi byli pokusnými králíky. Jenže ona ta technologie ve skutečnosti není tak úplně nová a nevyzkoušená. Je pravda, že pro potřeby očkování se něco podobného použilo poprvé, ale v medicíně obecně se tyto postupy aplikují už řadu let a nikoho to moc netankuje (protože antivax propaganda se o zbytek medicíny nijak zvlášť nezajímá).

Prakticky stejná technologie, na které stojí a padají nové genové vakcíny, se už poměrně dlouho používá třeba pro výrobu inzulinu. Inzulin je hormon, který reguluje hladinu cukru v krvi. Když máte totiž v krvi dlouhodobě moc cukru, tak umřete, když ho tam máte málo, tak taky. Inzulin hlídá, aby ho tam bylo vždycky tak akorát. Problém je, že někteří lidé mají poškozenou slinivku, takže mají inzulinu nedostatek. Neléčená cukrovka 1. typu byla po celá staletí smrtelnou chorobou, až někoho napadlo, že by bylo možné tyto lidi udržet naživu tak, že jim budeme pravidelně píchat inzulin z vnějšího zdroje.

Dlouho se pro tyto účely používal inzulin prasečí, který je strukturálně velmi podobný tomu lidskému a odvede v zásadě stejnou práci. Pak někoho napadlo, že už nebudeme svině (využívat), protože je to zbytečně zdlouhavé a nákladné plýtvání vepřovým, a že daleko lepší by bylo použít pro tyto účely bakterie. Bakterie jsou, na rozdíl od prasat, levné, moc toho nesežerou a dá se jich namnožit stovky milionů ve velmi krátkém čase. Navíc jsou tak nenáročné na prostor, že když omylem postavíte takovou bakteriální továrnu na inzulin na místě romského koncentračního tábora, tak prostě sbalíte pár Petriho misek a odnesete je jinam. Kdežto přesunout jinam vepřín je docela porod.

Celý tenhle plán měl jediný háček. Jak už jsme řekli, inzulin je hormon, regulující hladinu cukru v krvi. Bakterie si na rozdíl od prasat samy od sebe žádný inzulin nevyrábějí. Páč nemají krev. Takže by jim byl naprd. Jak ale přesvědčit takovou bakterii, aby vyráběla něco, o čem nikdy neslyšela a co jí samotné k ničemu nebude?

Třeba tak, že vezmete malý kruhový úsek DNA (říká se mu plazmid) a vložíte do něj gen pro výrobu inzulinu. Ony geny totiž obecně nejsou nic jiného než návody na výrobu složitých molekul. A inzulin je docela dost složitá molekula. Plazmidy pak nasypete do kolonie bakterií. Nejčastěji se k tomu používá E. coli, protože je snadno dostupná - žije totiž doslova v každé pr... je zkrátka velice rozšířená. S pomocí teplotního šoku se pak pokusíte přesvědčit bakterie, aby plazmid vstřebaly. Ty nejvíce šokované jej skutečně vstřebají a budou použitelné pro výrobu inzulinu. A těch ostatních je potřeba se zbavit. To uděláte třeba tak, že do plazmidu přidáte kromě genu na výrobu inzulinu také gen pro rezistenci proti nějakému druhu antibiotik. Pak na kolonii zaútočíte právě těmito antibiotiky, takže bakterie bez plazmidu zahynou a bakterie s plazmidem přežijí.

A máte hotovo. Zbytek už zařídí standardní buněčné procesy. Na nové vloženou DNA se vilně vrhnou nadržené ribozomy, což jsou takové buněčné továrny na výrobu proteinů a dalších molekul. Ribozomy jsou posedlé stavěním - jakmile někde v cytoplasmě narazí na návod na stavbu (čehokoliv), okamžitě začnou trpělivě skládat aminokyselinu k aminokyselině, dokud to (cokoliv) nepostaví.

Nejlepší na tom je, že ribozomům je úplně jedno, co se bude stavět, ani kde se ten návod vzal a kdo ho tam dal. Vidí návod, tak staví! Když najdou návod na inzulin, vyrobí inzulin. Když najdou návod na vanilkový pudink, vyrobí vanilkový pudink. To není až taková nadsázka, buněčné továrny jsou opravdu schopné vytvořit prakticky libovolnou organickou strukturu, klidně i velice komplexní. Jedinou podmínkou je, aby byl návod k ní napsaný ve správném formátu - tedy jako uspořádaný řetězec nukleových bází na ribonukleové kyselině. Převést recept na vanilkový pudink jen do písmenek A, C, G a T by sice byla docela výzva, ale nejspíš by to fungovalo. Byť bych se tedy osobně trochu zdráhal jíst vanilkový pudink, který vyrobilo něco, co předtím žilo v pr... co předtím žilo bůhvíkde! Ale stejně v tom možná leží budoucnost vaření.

U inzulinu ale na chuti nesejde, takže můžeme do bakteriálních buněk libovolně vkládat kusy DNA (nebo RNA) a nechat je pro nás něco vyrábět. Ve skutečnosti je tahle technologie ještě mnohem starší a prověřenější, než by se nám asi líbilo. A jejími průkopníky nejsou lidé, ale viry. Viry totiž odhalily fakt, že buněčné ribozomy jsou jen tupí stavitelé, dávno před námi a rozhodly se toho zneužívat.

Viry (všechny) jsou totiž čistí parazité. Nemají vlastní nezávislý metabolismus a neumí se samy množit. Virion (ta částečka, která Vás nakazí) je totiž často doslova jen prázdný obal s genetickou informací. Genom viru v podstatě není nic moc jiného než návod, jak vyrábět další viry. Když se dostane do naší lidské buňky, naše vlastní tupé organely budou virový genom považovat za vlastní a začnou podle něj vyrábět další viry (a vše, co potřebují).

Viry nás tedy zneužívají podobným způsobem, jakým my zneužíváme bakterie E. coli k výrobě inzulinu. Ale loni jsme se rozhodli jim to vrátit, když jsme využili stejnou techniku k výrobě vakcíny. Genová vakcína v podstatě infikuje lidskou buňku virovou genetickou informací, úplně stejně jako to dělá sám virus. Ale je to informace neúplná - dost úplná na to, aby vyvolala specifickou imunitní odpověď (očkovanou buňku bude imunitní systém považovat za infikovanou a naučí se na ní virus rozpoznávat), ale příliš neúplná na to, aby vyvolala onemocnění. Je to jen poznávací značka - v tomto případě konkrétně geny pro spike proteiny koronaviru.

Takže ne, to, co dělá genová vakcína, není úplně nová, neprověřená technologie. Viry ji používají už statisíce let a lidé tak vyrábějí inzulin už celá desetiletí. Je zajímavé, že na diabetiky se kvůli tomu nikdo zděšeně nevrhá v obavě, že jim injekce změní DNA.

Vidíte, že moderní biotechnologie dokáží doslova zázraky. Tedy doslova ještě ne - například vyrobit živou hmotu z neživé pořád ještě neumíme. To zatím zvládnul jenom Bůh a Olga Borisovna Lepešinská. V jejích slavných stopách se už ovšem na internetových diskusích rodí noví hrdinové, takže se jistě brzy dočkáme dalších velkých objevů!

Pokud Vás zajímá, co se děje s oním malým úsekem RNA, který se díky vakcíně dostane do Vaší buňky, tak odpověď je jednoduchá - velice brzy se rozpadne. RNA je totiž dost nestabilní molekula, což je zřejmě důvod, proč všechny vyšší organismy používají pro zápis své genetické informace "pokročilejší" DNA. Nemusíte se tudíž bát, že by virové geny strašily ve Vaší buňce moc dlouho.

Výrobcům vakcín ovšem nestabilita RNA spíš přidělává vrásky. A je právě tím důvodem, proč musí být nové genové vakcíny uchovávány při tak nízkých teplotách (-60 °C a méně), aby se nám RNA nerozpadla dříve, než ji budeme moci aplikovat. To s sebou přináší dost výrazné logistické obtíže ohledně trvanlivosti a aplikovatelnosti vakcíny (ne každý praktický lékař má v ordinaci takhle výkonný mrazák atd.), takže to značně omezuje počet míst, kde se dá očkovat. Ve vyspělých zemích (včetně ČR) jsou tyto obtíže v zásadě řešitelné (všechny velké nemocnice takové mrazáky mají), ale třeba pro Afriku je to opravdu problém.

Právě vysoké nároky na podmínky skladování a transportu jsou hlavní nevýhodou nových genových vakcín (Pfizer/BioNTech, Moderna atd.). Proto i česká očkovací strategie počítá ještě s další technologií, kterou jsou adenovirové vakcíny (AstraZeneca, Sputnik V atd.). Těmto vakcínám se také říká vektorové, protože používají "prostředníky" (virové vektory) k doručení genetické informace do buňky. Nové vakcíny proti koronaviru používají většinou adenoviry - to jsou v prostředí velmi rozšířené viry, se kterými se Vaše tělo potkává velmi často. Vědci používají neškodné adenoviry, které nezpůsobují žádné onemocnění a vloží do nich část genetické informace koronaviru (obvykle opět geny pro virový výběžek). Výsledkem je neškodný adenovirus, který se navenek tváří jako koronavirus. A právě ten Vám píchnou do těla. Imunitní systém adenoviry brzy zničí, ale ještě předtím se naučí rozpoznávat příslušné spike proteiny, které se mu pak budou hodit v boji proti koronaviru.

Vektorové vakcíny mají také své výhody a nevýhody. Jsou rovněž bezpečné, což víme i proto, že je to ještě starší a prověřenější technologie než genové vakcíny (používají se třeba pro tuberkulózu nebo pro ebolu). A hlavně nemají tak šílené nároky na trvanlivost a skladování (vydrží celé měsíce v obyčejné ledničce), protože koronavirová genetická informace je v nich bezpečně schovaná uvnitř adenoviru, kde je stabilní. Jejich hlavní problém je podle všeho nižší účinnost - imunitní systém je na adenoviry obecně zvyklý, takže poněkud hrozí, že vakcína nevyvolá dostatečnou imunitní reakci. Vědci z Oxfordu se to rozhodli vyřešit tím, že jako vektor používají šimpanzí adenovirus, se kterým by lidský imunitní systém neměl mít tolik zkušeností (a zároveň nám nemůže ublížit). Rusové se naopak rozhodli pro konzervativní přístup a pro vakcínu Sputnik V používají lidské adenoviry (což by teoreticky mohlo vést k nižší účinnosti).

Při prvních klinických testech dopadla vakcína od AstraZeneca dost bídně, jelikož měla účinnost jen 62 % (oproti více než 90 % u genových vakcín). Firma tvrdí, že za to nejspíš mohlo špatně nastavené dávkování a snaží se jeho úpravou dosáhnout vyšší účinnosti (tedy vyšší ochrany proti covidu). A jsou to právě problémy s nižší účinností, nikoliv s bezpečností, které jsou hlavním důvodem zdržení při schvalování oxfordské vakcíny. Pokud by totiž byla účinnost vážně jen něco přes 60 %, byl by to velký problém, protože by masové využití takové vakcíny komplikovalo dosažení kolektivní imunity. Problém by to byl i pro nás, protože Blatného česká očkovací strategie s vektorovými vakcínami dost výrazně počítá - zejména pro lidi, kteří nepatří mezi rizikové skupiny (třeba pro mě). Adenovirové vakcíny se totiž dají aplikovat doslova v každé ordinaci, kdežto ty genové obvykle jen na příslušně vybavených místech (ve velkých nemocnicích, očkovacích centrech atd.).

Co se týče ruské vakcíny Sputnik V, která využívá podobnou technologii, tak o její účinnosti toho moc nevíme, protože data z Ruska jsou... data z Ruska spíš nejsou, než jsou. Rusové svojí vakcíně věří natolik, že ji schválili už v srpnu, což svědčí o tom, že se vykašlali na podstatnou část testů bezpečnosti a začali lidem píchat neprověřenou vakcínu (a bezpečnostní testy dodělávají teď zpětně... možná). Dost možná jde o dobrou vakcínu, podobnou té od AstraZeneca, ale to je dost těžké určit, protože ji Rusové odmítli zaregistrovat k použití pro EU a USA. Jejich média sice tvrdila, že ano, ale ukázalo se, že si Rusové (podle všeho záměrně) spletli organizaci a o schválení zažádali jakési soukromé zájmové sdružení lékařů, personálně napojené na různé podivné východoevropské organizace (které např. vydávají falešné univerzitní diplomy z Oxfordu apod.). Jediné, co má toto sdružení společného s oficiální Evropskou lékovou agenturou, je stejná zkratka EMA. Což je celé tak nějak tradičně rusky bizarní.

U nás se tedy Sputnik V nesmí používat nikoliv proto, že bychom předem diskriminovali naše velké slovanské bratry, ale proto, že to Rusové nechtějí. Není jasné, proč to nechtějí, každopádně schválení pro EU by znamenalo provedení dalších nezávislých testů bezpečnosti a účinnosti a o ty zjevně v Rusku nikdo nestojí. Maďaři uvažovali o tom, že by ruskou vakcínou začali očkovat na vlastní triko (bez schválení EU), ale nakonec se toho začal bát i jinak nebojácný Orbán a teď se tam očkuje vakcínami schválenými v EU (a nově vyjednávají o dodávkách čínské vakcíny od firmy Sinopharm).

Čínská vakcína pro změnu používá starší technologii inaktivovaného (mrtvého) viru. Podle testů má účinnost kolem 80 %. Nás to nemusí až tak zajímat, protože ani Číňané příliš nestojí o to, aby se s jejich vakcínou očkovalo v EU - mají co dělat s pokrytím své domácí miliardové poptávky, a navíc vakcínu poskytují v menších množstvích jako "všimné" svým spřáteleným režimům v Asii, Africe a Latinské Americe v rámci svých vlastních geopolitických her. A ani roztomilý krteček, kterého jim přivezl náš pan prezident, zjevně jejich srdce neobměkčil, takže se nám svoji vakcínu podle všeho posílat nechystají.


Konec druhé části. Třetí díl mého čtyřdílného seriálu článků o očkování (s názvem "Nadsvětelná bezpečnost") naleznete ZDE.

Dozvíte se v něm, jak se provádějí testy bezpečnosti a účinnosti vakcíny a jestli náhodou nebyly tentokrát trochu ošizené. Zjistíte na jaké všechny děsivé nežádoucí účinky se musíte připravit, pokud se rozhodnete pro očkování. Budeme pátrat po osudu zdravotní sestry, která po aplikaci vakcíny omdlela v přímém přenosu, a možná dokonce zemřela. Zjistíme, v čem uvažuje Bill Gates jinak než Elon Musk a Jeff Bezos. A zopakujeme si trojčlenku s doktorem Vernonem Colemanem a s "adeptem vnitřního života" Antonínem Baudyšem. Stačí jenom kliknout ;-)

Moje nová knížka satirických povídek ze současnosti Nihilista na balkonu k dostání v e-shopu nakladatelství Formal Group, ve všech dobrých knihkupectvích a nově také jako e-book.

Pro nové texty na blogu sledujte facebookovou stránku Nihilista na balkonu.