Proč si musíte ještě dnes koupit glóbus!

Jelikož už jsem velice starý (pamatuji si například časy, kdy telefony vůbec neměly displej, a bylo proto poměrně zbytečné na ně celý den čumět), mohu si dovolit dávat lidem nevyžádané životní rady. A moje nejzásadnější životní rada zní: kupte si glóbus! Jo a neberte drogy! (Rady jsou řazené podle důležitosti.)

Dneska jsme si s naším čtyřleťákem zase prohlíželi náš glóbus. Baví ho si s ním točit, hledat kde žijí klokani atd. Občas u toho vydrží i déle než pět minut, což považuji za značný úspěch (protože u většiny věcí takhle dlouho nevydrží). To mě přivedlo na myšlenku vystřelit rychlý neplánovaný článek o tom, že každý z nás by měl mít doma glóbus a strávit u něj také nejméně pět minut denně.

Pokud glóbus zatím doma nemáte a po tomto článku si ho budete chtít okamžitě pořídit (což budete), je důležité na sobě nešetřit a koupit pořádný big ass kousek (hlavně ne takový ten mrňavý školní glóbus, kde jsou sotva vidět kontinenty, to je vyhazování peněz). Já mám to štěstí, že mám úžasnou manželku, která mi kdysi k Vánocům koupila překrásný glóbus od National Geographic a byl to jeden z nejlepších dárků, jaké jsem kdy dostal. Můj glóbus je totiž dostatečně velký, aby na něm byly zřetelně vidět i malé pacifické ostrůvky - na obrázku níže si ho můžete prohlédnout vedle mého oblíbeného hrnku, který slouží jako referenční předmět pro určení velikosti. Hrnek mám také od manželky. 

Miluju svojí ženu. Miluju ji ze dvou hlavních důvodů: porodila mi syna a koupila mi glóbus. Pak je tu ještě větší množství dalších méně podstatných důvodů, kvůli kterým ji miluju a které tady nebudu všechny vypisovat, protože je jich hodně (koupila mi ten hrnek atd.). Můj syn navíc má rád můj glóbus, čímž se celý kruh uzavírá a já jsem nesmírně šťastný! Jestli chcete být také šťastní, kupte si glóbus. Nedovedu si představit, že by někdo mohl žít plnohodnotný život bez glóbusu. Neříkám, že to nejde, ale nedovedu si to představit.

Proč je důležité míti glóbus? Protože lidé, kteří nemají glóbus, mají o světě často zkreslené představy. V těchto představách vypadá "Svět" zhruba jako tahle krásná nástěnná mapa světa od Freytag & Berndt:

Krásná sice je, ale bohužel poněkud zavádějící. Jde totiž o to, že kulatou Zemi nejde dost dobře zobrazit na plochou plochu. Teda jde, ale spousta věcí se tím dost zprzní a některé se úplně ztratí. 

Existuje několik způsobů, jak zobrazit trojrozměrný předmět (kouli) na dvourozměrný papír (mapu). Vůbec nejčastěji se používá nějaká varianta Mercatorova zobrazení, a právě to dělá i nástěnná mapa výše (ta sice není úplně čistý Mercator, ale budeme se tvářit, že ano). Gerhard Mercator byl jeden Belgičan, který žil v 16. století a už tehdy dokázal vymyslet, jak zobrazit kulatý svět na plochu tak, aby kontinenty a státy měly zhruba stejný tvar jako mají ve skutečnosti (tedy při pohledu z vesmíru). Mercator byl sice borec, ale zároveň nám všem svým vynálezem navždy pomotal hlavu.

V tomto článku vás raději připravím na několik pronikavých šoků, které zažijete v den, kdy si poprvé doma rozbalíte svůj nový glóbus a porovnáte ho s klasickou nástěnnou mapou. Bude to totiž tak velká životní změna, že by vás neměla zastihnout nepřipravené! Jelikož moje články jsou většinou strašlivě dlouhé, usuzuji z toho, že lidé, kteří mě sledují, jsou v průměru o něco chytřejší a vzdělanější, než je populační průměr (protože méně inteligentní lidé většinou u takhle dlouhých textů nevydrží). Druhá možnost je, že mé dlouhé články čtou převážně lidé, kteří mají h*vno co na práci, ale tuto možnosti si nepřipouštím. 

Pokud opravdu platí první varianta, pak je možné (až pravděpodobné), že pro většinu z vás nebudou následující řádky ničím novým a všechno, co tady napíšu, už stejně dávno víte. I tak si ale myslím, že je dobré si to čas od času osvěžit. A hlavně: pokud si koupíte glóbus, tak to budete nejen vědět, ale uvidíte to doslova na vlastní oči. Takže, jdeme na to.

Šok č. 1: Pacifik

Jeden z hlavních problémů, které mám s běžnou nástěnnou mapou, je, že na ní skoro není vidět Pacifik (možná ještě větší problém mám s tím, jaké prasárny provádí pan Mercator s Antarktidou, ale o tom až později). Schválně se zkuste v tomto článku vrátit o kousek zpátky a najít si na nástěnné mapě Tichý oceán (a Antarktidu). Je vám tam něco divné?

Klasická nástěnná mapa je udělaná tak, aby na ní byly hlavně dobře vidět kontinenty. Protože mi lidé jsme suchozemští tvorové, a tudíž nás pevnina zajímá o něco víc než oceán. Tichý oceán má na klasických mapách světa tu smůlu, že je rozdělen na dvě poloviny, krčí se na kdesi okrajích a skoro jako by tam ani nebyl. Což je vtipné, protože kdybyste přilétali k Zemi z vesmíru, tak byste si Pacifiku nepochybně všimli. Vlasti byste si ho pravděpodobně všimli víc než čehokoliv jiného. 

Já jsem vám schválně vyfotil, jak vypadá Tichý oceán na glóbu. A pokud jste před sebou nikdy neměli glóbus, tak tahle fotka musí naprosto zbourat váš dosavadní pohled na svět. Jste na to připravení? Bude to fakt hustý, tak si na to radši sedněte. Pokud už sedíte, tak pozor... 3...2...1.... 

Tato fotka je jasným důkazem, že Václav Klaus (se kterým jinak nesouhlasím prakticky v ničem) má naprostou pravdu, když říká, že Země je modrá, nikoliv zelená planeta. Václav Klaus má asi doma glóbus. Výborně, Václave!

Všichni si ze základní školy pamatujeme, že Tichý oceán je největší ze všech oceánů. Ale z této prosté informace moc nevyplývá, jak NAPROSTO NEUVĚŘITELNĚ OBROVSKÝ Pacifik vlastně je. Když to trochu přeženu (anebo správně vyfotím), tak je to v podstatě tak, že na jedné půlce planety je Tichý oceán a na té druhé je namačkané všechno ostatní. Pacifik má totiž větší plochu než všechny kontinenty dohromady! Řekli byste něco takového při pohledu na Mercatorovu nástěnnou mapu? Tipnul bych, že asi ne (pokud si nejste jistí, zkuste se znovu podívat na její obrázek výše). Při pohledu na glóbus je to ale doslova do očí bijící (naopak Atlantik působí oproti mapě výrazně méně impozantně, spíš je to jen taková úzká strouha mezi Amerikou a Afrikou).

Nezměrnost Tichého oceánu má samozřejmě dost významné geopolitické implikace. Já jsem si například už jako teenager dost četl o 2. světové válce v Pacifiku, ale teprve když jsem si už jako dospělý vzal k té četbě glóbus, tak to celé najednou začalo dávat daleko větší smysl (právě proto potřebujete glóbus, který bude dost velký na to, aby tam byly vidět Guadalcanal, Iwodžima nebo Okinawa). Pak vám například dojde, jak strašlivě daleko je Havaj od kontinentálních Spojených států (a vlastně vůbec od všeho - je to jedno z nejizolovanějších míst na Zemi), což dodá útoku na Pearl Harbor poněkud nový rozměr. Anebo zjistíte, že atol Midway (který je součástí Havajských ostrovů) je od ostrova Havaj vzdálený několik tisíc kilometrů. Tohle všechno úplně změní vaši perspektivu při pohledu na celou válku: logisticky, časově atd.

Těch implikací je hrozně moc - například najednou pochopíte, jak moc geograficky izolovaná vlastně historicky byla Čína (z východu nepřekonatelný Pacifik, z jihozápadu Himálaj, ze západu pouště jako Gobi a Taklimakan, ze severu Sibiř) a proč si vlastně říká Říše Středu atd.

Šok č. 2: "Maličké" Rusko a veliká Afrika

O pár odstavců výše jsem napsal, že zobrazením kulaté Země na plochou mapu se spousta věcí zprzní. Nedá se tomu vyhnout, jinak to prostě nejde udělat. Můžete si maximálně vybrat, co chcete zprznit a co chcete zachovat. Buď budete mít mapu, která má správně velikosti, ale špatně úhly a tvary, anebo naopak. Na plochém papíře (na rozdíl od glóbu) prostě nemůžete mít obojí.

Mercator si vybral úhly a obětoval kvůli tomu velikosti. Jeho zobrazení je poměrně přesné pro oblasti kolem rovníku, ale zároveň způsobuje, že všechno, co je blízko pólům, se jeví mnohem větší, než je to doopravdy. Znovu vám sem hodím nástěnnou mapu světa a zaměřte se při pohledu na ni na dvě věci (pokud se díváte na mobilu, doporučuji si ty obrázky trochu zvětšit): 

1. Jak obrovské je Grónsko (vypadá to, že by zabralo víc než polovinu Afriky).

2. O kolik je větší Rusko než Čína.

A co kdybych Vám teď řekl, že Afrika je ve skutečnosti 14x větší než Grónsko! Věřili byste tomu při pohledu na nástěnnou mapu výše? Asi ne, co? Protože nástěnná mapa vám prostě strašně kecá.

Jedna z věcí, která vás ohromí už při letmém pohledu na glóbus, je, jak obrovská je (ve srovnání s plochou mapou) vlastně pevnina kolem rovníku. Třeba Brazílie, která je na nástěnné mapě tak jakože nic moc, najednou naroste do neuvěřitelných rozměrů. Náhle pochopíte, jak můžeme každý rok už po několik desetiletí vykácet plochu deštného pralesa až daleko za obzor a přitom nám pořád ještě něco z Amazonie zůstalo. Protože ona je prostě hrozně velká (což by nás nemělo uklidňovat, protože tímhle tempem už tu ani tak dlouho nebude).

A vůbec největší šok je, co se na glóbusu stane s Afrikou. Chcete vědět, co se na glóbusu stane s Afrikou? Tohle:

Jako uznávám, že jsem to propagandisticky schválně vyfotil tak, aby Afrika vypadala hodně velká. Ale můj point je, že ona prostě opravdu JE HODNĚ VELKÁ. 

Mercatorovo zobrazení má některé zajímavé psychologické implikace. "Krajiny bílého muže" (tedy hlavně oblasti na severní polokouli celkem daleko od rovníku) na nich vypadají opravdu impozantně, zatímco ve skutečnosti to taková sláva není. Není divu, že každý správný koloniální úředník si na stěnu své pracovny pověsil mapu právě s touto projekcí.

Krásně to vynikne třeba na srovnání Ruska s Čínou. Znova se koukněte na nástěnnou mapu výše a zaměřte se na to, jak velké je Rusko a jak velká vypadá Čína. Rusko tam působí o hodně větší, Čína by se do něj opticky vešla několikrát.

Aby nevznikla mýlka, tak Rusko skutečně je o dost větší než Čína. Rusko je pochopitelně naprosto absurdně obrovský stát. Věděli jste třeba, že vzdálenost z Moskvy na Kamčatku je zhruba stejná jako vzdálenost z Prahy do Washingtonu (anebo z Prahy do indické Kalkaty)? Ale i tak mu Mercatorova projekce docela hodně přidává. Schválně jsem vám vyfotil jak Čína a Rusko vypadají na glóbusu. A tipnul bych si, že Vám najednou ten rozdíl nebude připadat tak propastný.

Když to vyfotím takhle, tak by člověk skoro zapochyboval, jestli Čína není dokonce větší než Rusko, co? Takové pochybnosti je potřeba rovnou zapudit, protože Rusko je skutečně větší než Čína. Ovšem rozhodně není větší několikanásobně (jak by se mohlo zdát z nástěnných map), ale jen zhruba o polovinu.

Mimochodem to malé zelené, co vidíte vpravo, je Japonsko. Žije v něm skoro stejně obyvatel jako v Rusku. Hustý, co?

Šok č. 3: Cesta do Ameriky

Ještě jedna věc není z papírové mapy vůbec zřejmá. Nejkratší cesta z Evropy a Asie do Ameriky. Všichni jsme slyšeli rozšířenou lež, že Severní Amerika je od Evropy a Číny oddělená dvěma velkými oceány (Atlantikem a Pacifikem). Naposledy takto nehorázně lhal prezident Zelenský v Bílém domě, když v Oválné pracovně mluvil o tom, že mezi námi Evropany a Američany je sice velký oceán, ale pokud Ukrajina padne, Američané by se za ním neměli cítit až tak bezpečně. Geograficky skvěle orientovaný Trump (který moc dobře ví, že Puertou Ricouu je ostrov obklopený vodou, velkou vodou) tuto lež okamžitě prohlédl a se Zelenským ihned vyrazil dveře (aspoň myslím, že to bylo kvůli tomu; ještě mu tuším vadilo, že Zelenský Trumpovi za ten oceán nepoděkoval).

Ve skutečnosti totiž mezi starým a novým světem není žádný oceán, ale Arktida. No dobře, tak je tam oceán, ale není to Atlantik (jak si vlivem ukrajinskou propagandou ovlivněných nástěnných map myslí většina lidí), ale jde o Severní ledový oceán. Až bude za pár měsíců jaderná válka mezi USA a Čínou (anebo mezi USA a Ruskem, ono se to teď dá s Donaldem těžko předvídat s kým to nakonec bude), pak rakety nebudou létat přes Pacifik, ani přes Atlantik, ale přes severní pól. Proč? Protože tamtudy je to výrazně nejblíž. Nevěříte? Tak se koukněte shora na glóbus:

Tento zajímavý fakt je také hlavním důvodem, proč letadla z Evropy do Ameriky létají tak neuvěřitelně divně. Když letíte z Moskvy do New Yorku (který leží o dost jižněji než Moskva), tak letadlo místo na západ zamíří docela tvrdě na sever, přímo k Islandu a Grónsku. A do New Yorku přiletí "shora" (ze severní Kanady). Na ploché mapě vypadá trasa takového letu jako oblouček (jako kdyby se někdo snažil přehodit Atlantik kamenem). Jak můžete vidět na tomto obrázku. 

Důvodem nejsou nedostatečné kontroly na alkohol mezi piloty, ale fakt, že to, co vypadá na mapě jako křivka, je na glóbu skutečně nejkratší možná rovná čára mezi dvěma body, jak vidíte na následujícím obrázku: 

Tak a teď už třeba víte, jak mohl Titanic (který plul do New Yorku z jihoanglického přístavu Southampton) narazit do ledovce, přestože podle přímky na papírové mapě měl z Anglie plout trasou setkání s ledovcem zcela vylučujícím.

Kdysi jsem letěl přímým letem z tureckého Istanbulu do kubánské Havany. A trochu mě překvapilo, když jsem v jednu chvíli z okýnka uviděl Eiffelovu věž. Ale teď, když mám glóbus, tak už mě to nepřekvapí.

Anebo zase jindy jsem letěl z Helsinek do Soulu a byl to fakt dlouhý let (skoro 12 hodin). V podstatě úplně celou cestu byla pod námi Sibiř. Když jsem o tři týdny později letěl zase zpátky, tak se letadlo z nějakého důvodu rozhodlo úplně vyhnout ruskému vzdušnému prostoru a celou dobu v podstatě kopírovalo jižní ruské hranice (netuším proč, bylo to v roce 2016). A rázem byl let o dvě hodiny delší, což už bylo na hranici fyzické snesitelnosti. Taky aby to nebylo delší, když jsme kvůli vyhýbání se Rusku museli uletět cca 2000 km navíc. Přitom na nástěnné mapě to vypadá, že k cestě z Helsinek do Soulu Rusko skoro vůbec nepotřebujete. Potřebujete, věřte mi! I learned the hard way!

Šok č. 4: Tygr a sníh

No dobře, tak uznávám, že na tenhle další bod nutně nepotřebujete glóbus, protože se to dá vyčíst i z některých papírových map, ale na glóbusu je to přeci jen mnohem zjevnější. A to je zeměpisná šířka jednotlivých míst na Zemi. Občas je totiž poměrně překvapivá.

Vezměte si třeba New York. Tohle město leží zhruba stejně jižně jako třeba Madrid nebo Řím. To je zvláštní, protože klima v New Yorku není zrovna středomořské. Jak vám vysvětlí Roberto Benigni v jednom svém filmu, v Římě v podstatě nikdy nesněží. Naopak v New Yorku nejsou kolapsy dopravy kvůli sněhovým bouřím úplně vzácné a newyorští bezdomovci vědí velmi dobře, co to znamená třeskutý mráz (a nemůžou se před ním, na rozdíl od těch pražských, schovat do tramvaje). Praha pak leží asi o 700 km severněji než třeba kanadské Toronto.

Jak to možné? To je vlastně taky hezky vidět na glóbu. Mexický (promiňte, Americký) záliv je v podstatě obří jezero, které je ze všech stran (skoro) uzavřené ostrovy (Kuba) a poloostrovy (Yucatán, Florida). Od oceánu ho dělí jen úzký průliv. Celý rok do zálivu pere tropické sluníčko a voda se v něm ohřívá a ohřívá jako v obřím hrnci. Nejspíš by se časem začala vařit, kdyby se nenašel nějaký způsob chlazení. Takže se jednak průběžně odpařuje a z toho vznikají mraky a hurikány. A za druhé horká voda odtéká pryč z Mexického zálivu prostřednictvím něčeho, čemu říkáme Golfský proud.

Pokud máte v nějaké nádobě jedno místo, kde je voda horká (a tudíž má nižší hustotu) a jinde zase místo, kde je studená (a hustější), tak se budou fyzikální síly snažit tenhle rozdíl vyrovnat. Zvlášť když k tomu přidáte další faktory, jako je vítr a otáčení Země. Výsledkem je, že směrem od Karibiku k pobřeží Evropy směřuje obrovská řeka teplé vody, která docela výrazně mění naše klima. Díky tomu můžete v jižním Norsku sklízet obilí, i když ve skutečnosti leží na stejné rovnoběžce jako centrální Aljaška, kde vám pšenka rozhodně nepokvete. Obecně je prostě v Evropě (zejména té západní a severní) výrazně, ale opravdu výrazně tepleji, než by "odpovídalo" její zeměpisné šířce. Což je hezky vidět právě na Americe, kde Golfský proud není.

Na západní pobřeží Jižní Ameriky pro změnu působí ledový Humboldtův proud směrem od Antarktidy, který naopak tamní klima výrazně ochlazuje. Proto se taky v Peru nedá moc koupat, třebaže je to v podstatě na rovníku. Lima je mnohem blíž k rovníku než brazilská Copacabana, ale vsadím se, že na peruánských plážích se v bikinách slunit nebudete.

To taky vysvětluje, jak je možné, že globální oteplování může na některých místech teoreticky vyvolat výrazné ochlazení. Řekněme, že tající led z Arktidy výrazně ovlivní teplotu a hustotu vody kolem severní Evropy. Golfskému proudu se pak bude chtít o něco méně proudit (a v krajním případě se náhle zastaví úplně jako v Emmerichově katastrofickém filmu "Den poté"). V takovém případě by se klima v Evropě náhle výrazně ochladilo. Globální oteplení tak může vyvolat lokální ochlazení, ale něco takového bohužel přesahuje chápání některých lidí. "Den poté" naštěstí není moc dobrý film a z část toho, co se v něm děje doslova popírá fyzikální zákony, takže ať se stane cokoliv, určitě to nebude tak dramatické jako v tomhle filmu (stejně tak pochybuji, že až sem přijdou zlí mimozemšťani, tak se je podaří zničit tím, že naletíme stíhačkou... ale to je zase jiný Emmerichův film). Každopádně chápete můj point, ne?

Šok č. 4: Jižní polokoule.

Víte, proč naprostá, ale fakt naprostá většina lidí na světě (zhruba 90 %) žije na severní polokouli? Protože nejsme ani tučňáci, ani delfíni. Což nejlépe pochopíte právě tehdy, pokud se podíváte na glóbus. Už první pohled vás totiž zarazí, že v podstatě všechna (ale jakože vážně skoro všechna) světová pevnina leží na sever od rovníku. Na jih je jenom Austrálie, menší půlka Afriky a většina Jižní Ameriky. 

Z perspektivy nástěnné mapy světa leží na severní polokouli zhruba tři čtvrtiny světové pevniny. Ale ve skutečnosti je to jen něco přes dvě třetiny. Na jižní polokouli totiž leží jedna obrovská pevnina, která ale prakticky na žádné mapě není vidět: Antarktida. Abychom byli fér, tak Antarktida není pořádně vidět ani na glóbusu, protože je v ní zapíchnutý takový to držátko, aby se vám glóbus neodkutálel. Ale když si tu kouli z toho držadla vyndáte, tak to hezky uvidíte. Já to se svým glóbusem dělat nebudu, protože mi tamtudy vedou dráty, ale stejně vám Antarktidu na glóbusu ukážu. Chcete?

Antarktida je úžasný kontinent. Pokud ji chcete opravdu docenit, tak si musíte koupit tuhle knížku od Pavla Proška (a dalších). Je skvělá a od doby, co ji mám doma, se dívám na Antarktidu úplně jinýma očima. Mimochodem, když už jsme u těch oceánských proudů a globálního oteplování - víte, proč Antarktida roztává výrazně pomaleji než Arktida? Tak jednak je tam víc ledu (asi 90 %, což je zároveň asi 70 % veškeré světové sladké vody) a čím větší kostku ledu máte, tím později roztaje. 

Ale hlavně je Antarktida chráněná Západním příhonem, což je velmi silný mořský proud, který ve směru hodinových ručiček obtéká celý kontinent. Může ji obtékat, protože jak vidíte z glóbusu (a nikoliv z papírové mapy), kolem Antarktidy je jen oceán, a proudu se tak nestaví do cesty žádná pevniny (což se o Arktidě říct nedá). Díky tomu, že proud vytváří úplný kruh, se chladná antarktická voda prakticky nemísí s vodou z okolních oceánů a zůstává chladná. Kromě mořských proudů tu také vanou silné cirkulární větry, které dělají z vod okolo Antarktidy "zuřící Padesátky" - postrach všech námořníků.

S výjimkou Antarktického poloostrova, který je "vytrčený" hodně na sever (až skoro k Jižní Americe), není na Antarktidě zatím tání nijak zvlášť dramatické (na rozdíl od Grónska, kde je ale jen asi desetina objemu ledu, který je Antarktidě). Dokonce se místy může zalednění i zvětšovat (což dokonale mate lidi, jako je Daniel Vávra). Díkybohu za to, protože až začne pořádně tát Antarktida, tak to teprve budeme úplně v haj*lu! Protože tady, stejně jako v případě Arktidy, platí, že čím víc toho roztaje, tím rychlejší to tání bude. Tak snad to ještě chvilku vydrží!

Šok č. 5: Legenda o protinožcích.

Asi jste už mnohokrát slyšeli, že naši protinožci (tedy lidé, kteří žijí přesně na opačné straně planety než my) jsou Australané. Až si koupíte glóbus, zjistíte, že to není pravda. A že opravdu nemá smysl pokoušet se z vaší zahrady prokopat do Austrálie. Protože pokud by se vám skutečně podařilo prokopat se na druhou stranu planety, utopili byste se vodách Tichého oceánu. Vlastnictví glóbusu vám tak může zachránit život!

Je vcelku jedno, kde v České republice (případně kde ve střední Evropě) žijete, protože v každém případě žádné protinožce nemáte. Na opačné straně od nás je jen nekonečný Pacifik (což dává celkem smysl, pokud se vrátíte k bodu č. 1 tohoto článku).

Naši nejbližší protinožci pak rozhodně nejsou Australané, ale Novozélanďané. Pobřeží Nového Zélandu je totiž cca 1700 km od toho místa v moři, které leží přímo naproti Praze. Kdežto Austrálie, konkrétně Tasmánie, je asi 3600 km daleko. Vůbec nejbližší obydlená pevnina jsou Chathamské ostrovy (konkrétně ostrov Pitt), které také patří Novému Zélandu. Na ostrově Pitt žije 38 obyvatel a strašně moc bych se tam chtěl podívat. Ostrov Pitt je vzdálený 19 tisíc kilometrů od Prahy a je to nejvzdálenější místo na Zemi, kam můžete z ČR dojet a něco tam vidět (dokonce se tam dají půjčit kola). Je možné, že nějaké neobydlené skály v moři jsou ještě dál, ale to jsem nezkoumal. Tož tak.

Šok č. 6: Sklon

Dobrý glóbus by se neměl být upevněný dokonale vertikálně, ale měl by se otáčet kolem osy, která je nakloněná o  cca 23°. Protože právě tak je nakloněná osa naší planety. Následující dvě fotky byly pořízeny z telefonu umístěného v úplně stejné výšce (ve středu glóbusu). Liší se jen v tom, že jsem otočil podstavec glóbusu (ne tu kouli uprostřed). Všimněte si, že na jedné fotce je vidět větší část jižní polokoule, na druhé větší část severní. A právě takhle fungují roční období, milé děti ;-)

A to nejlepší nakonec: glóbus může sloužit i jako praktická lampička!

Teď asi čekáte, že se Vám pokusím prodat glóbus. Bohužel, kromě toho jednoho žádné glóbusy nemám a ten svůj vám v žádném případě neprodám (přijímám jen nabídky od čtvrt milionu výš)! Nejsem ani sponzorován žádným prodejcem glóbusů. Nicméně pokud jste prodejce glóbusů a rádi byste mě sponzorovali, jsem tomu velmi otevřený ;-) Když to tak po sobě čtu, tak si skoro říkám, že to, že neprodávám glóbusy, je ukázkově promarněná příležitost, protože očekávám, že po tomto článku stoupnou prodeje glóbusů o stovky procent a glóbusové akcie vyletí strmě nahoru.

Pokud nemáte prostředky na to, abyste si koupili glóbus, stáhněte si alespoň zdarma aplikaci Google Earth. Na to, že je to od Googlu (který má jinak mapy nic moc), je to vynikající aplikace a často ji používám. Ale opravdový glóbus nenahradí. Kupte si glóbus. Pokud věříte na plochou Zemi, kupte si ubrus. Pokud si nechcete koupit ani glóbus, ani ubrus, kupte si aspoň moji knížku s podpisem. Hezký den.

Díky za přečtení a kdo by se chtěl propříště ujistit, že mu už žádný můj dlouhý článek neunikne, může se tady přihlásit k odběru novinek. Několik lidí si mi totiž stěžovalo, že jim algoritmy Zuckerbergových a Muskových sociálních sítí moje nové články zákeřně zatajují, takže pokud byste se tomu chtěli vyhnout, tak mi do políčka na tomto odkazu zadejte e-mail a já Vás upozorním pokaždé, když sem něco přidám. Nemusíte se bát, že bych Vás spamoval příliš často, jelikož se snažím dokončit další knížku, a na psaní dlouhých článků tak nemám moc čas ;-)