Kdo za to může 1 - co se naší vládě nepovedlo aneb jak zabránit třetí vlně

S tím, jak českým nemocnicím postupně docházejí kapacity a českým firmám úspory, je možná na čase se ptát, kdo za tenhle průšvih vlastně může. Jak je možné, že zatímco na jaře premiér hrdě hlásil do světa "we are the best in covid", v říjnu už byl na hlavní stránce CNN titulek "Masks made Czech Republic the envy of Europe. Now they've blown it." (což se dá velmi volně přeložit jako: jak si to mohli ti Češi na druhý pokus tak hrozně pohnojit?)? Možná si říkáte, že na ukazování prstem a stavění pranýřů je v tuhle chvíli ještě brzy. Neměli bychom nejdřív napnout všechny síly ke zvládnutí současné krize a teprve poté, až se situace uklidní a emoce vychladnou, můžeme s odstupem začít hledat viníky?

No, já si myslím, že některé chyby a jejich původce je možné označit už teď. A že je to dokonce žádoucí. Ani ne tak kvůli tomu, abychom měli na koho nadávat, ale hlavně proto, že jen pokud si už dnes uvědomíme, co kdo vlastně udělal špatně, budeme moci zabránit tomu, aby se to ještě někdy opakovalo. Protože pokud se z tohohle průšvihu dostatečně nepoučíme, může po druhé vlně přijít vlna třetí, anebo po téhle pandemii pandemie další, obojí třeba v mnohem horším provedení.

Tenhle článek se zaměří na chyby, přešlapy a fuck-upy jednoho z hlavních viníků nezvládnuté epidemie, tedy Babišovy vlády. Můžete si říct, že psát o něčem takovém je v tuhle chvíli trochu laciné a nadbytečné, protože hejtování vlády je český národní sport, který rozhodně nemá nouzi o talenty, takže je dost těžké v tomhle směru přinést něco nového. Na vládu skutečně nadává kdekdo, ale ne každý to dělá "produktivně", tedy tak, aby z oné kritiky také mohlo vzejít něco pozitivního.

Na úvod bych měl asi uvést, jak to já osobně s touhle vládou mám. Babiše jsem nikdy nevolil, z jeho premiérování rozhodně nejsem nijak nadšený a dovedl bych si na jeho místě snadno představit někoho mnohem lepšího. Na druhou stranu nejsem ani z těch, kteří považují Babiše za Antikrista a ztělesnění čistého zla. A to proto, že bych si na jeho místě dovedl snadno představit i někoho mnohem horšího. Babiš podle mě není Satan (je totiž matematicky dost nepravděpodobné, že by se tak významná biblická postava narodila zrovna na Slovensku), jeho vláda je spíš trapně populistická než prvoplánově zlá, a spíš než jako "peklo na zemi" bych její působení před pandemií charakterizoval jako "promarněnou příležitost". V posledních dvou měsících se ale tahle moje částečná smířlivost rychle vytrácí. A tak zatímco na jaře jsem vládu v jejím zoufalém počínání spíš hájil a omlouval, teď už to dělat nemůžu a nechci. A teď vám řeknu proč.


Neznáte někdo někoho, kdo má respirátory?


Na jaře to vláda od nás pěkně schytala. Vyčítali jsme jí, že se na pandemii dostatečně nepřipravila, že nezajistila včas dostatek ochranných pomůcek, že nám zavřela školy, a donutila nás tak trávit příliš mnoho času s našimi dětmi, a že nám zavřela hospody, takže jsme se tou frustrací nemohli ani pořádně propít. Všechny tyhle výčitky byly samozřejmě oprávněné, ale zrovna já byl tehdy jeden z těch, který v tu dobu žádné nenávistné pamflety (jako je tenhle) nepsal, protože jsem si uvědomoval, že jsme se všichni ocitli v dost bezprecedentní situaci, ve které je přirozené a lidské udělat sem tam nějaký ten přešlap. Takže to nechci dělat ani dnes, protože po bitvě je každý generál.

Bylo by samozřejmě strašně snadné vyčítat vládě, že se na pandemii včas a předem nepřipravila. Že ve státních hmotných rezervách neměla úhledně vyskládané miliony respirátorů a tisíce ventilátorů, že neměla zpracované podrobné pandemické plány apod. Ovšem realita nám ukázala, že (s výjimkou asi tří asijských zemí) na něco podobného nebyla připravená žádná vláda na světě.

Házet nezvládnutou předbojovou přípravu přímo na Andreje by nebylo úplně fér - v době míru jsou pandemické plány pod rozlišovací schopnost premiéra, který toho má na starosti hodně, například natáčení pořadu Čau lidi a připomínkování zahrádkářského zákona. To není ani tak výčitka, to je fakt - předseda vlády nemůže (a ani nemá) myslet na všechno a tahle konkrétní problematika je v gesci ministra zdravotnictví.

Jenže ono by nebylo ani úplně fér házet to na Adama Vojtěcha. Adam je totiž v tomhle příběhu spíš politováníhodná postava než hlavní záporák se zlými úmysly a ďábelským smíchem. Adam byl perspektivní mladý muž, kterému krutí porotci ze Superstar rozbili dětský sen o velké hudební kariéře, takže musel vzít za vděk jakoukoliv tvrdou a nevděčnou prací s nejistou perspektivou, ve které vás může veřejně ponižovat psychopatický šéf a vy si to musíte nechat líbit. Takže šel dělat ministra zdravotnictví. To je takový ten resort, který má asi milion problémů, z nichž nejméně půl milionu nemá žádné jednoduché a rychlé řešení. Adam oněm problémům moc nerozuměl, a proto se snažil hlavně poslouchat chytřejší lidi kolem sebe. Což z něj (slovy mnohých) udělalo jednoho z nejlepších porevolučních ministrů zdravotnictví.

Existují totiž i mnohem horší varianty ministrů. Například ti, kteří svému resortu také nerozumí, ale bojí se, aby se na to nepřišlo, takže se snaží o ničem důležitém nerozhodovat a do toho neustále zesměšňovat své podřízené, aby si nedovolili vám vaši nekompetenci připomenout (varianta Karla Šlechtová). Případně ti, kteří svému resortu také nerozumí a ani se to nepokoušejí skrývat (varianta kandidát Míla Rozner). Varianta Adam Vojtěch proto patří mezi to nejlepší, co od našich ministrů můžeme očekávat.

Je tudíž fér mít Adamovi za zlé, že se mezi jednáními o platech sestřiček, hospodaření nemocnic a zdravotních pojišťoven a hádkami o úhradovou vyhlášku, nezeptal svých podřízených: "a mimochodem, jak jsme připraveni na případnou obří pandemii?" Ruku na srdce, vy byste se na to zeptali? Já asi ne, a proto je mi trochu žinantní to Adamovi výrazně vyčítat. Adam se samozřejmě zeptat měl, ale to, že se nezačal včas připravovat na obří pandemii, je myslím do určité míry odpustitelná chyba. Už proto, že průměrná životnost ministra zdravotnictví v ČR jsou asi čtyři měsíce, a také proto, že posledního ministra zdravotnictví, který musel řešil obří pandemii, jmenoval ještě císařpán. Takže Adam věděl, že by musel mít sakra velkou smůlu, aby ho něco podobného taky potkalo. Adam bohužel sakra velkou smůlu měl.

No dobře, tak se tedy Adam hned po svém nástupu nezačal zajímat o epidemiologii. Jak je ale možné, že se o ni nezačal zajímat ani v lednu nebo v únoru, kdy už z Číny přicházely strašidelné zprávy o pojídaných netopýrech a totálních lockdownech? Není tohle neodpustitelné pochybení? Pochybení to je, ale do jaké míry je neodpustitelné, to nechám na vás. Tady je potřeba si uvědomit, co Adam o koronaviru vlastně v danou chvíli věděl, a co naopak nevěděl. Adam například věděl, že podobných děsivých zpráv, kdy se na svět řítila strašlivá epidemie a WHO zachovávala veřejnou paniku, už tady bylo několik. A vždycky se to ukázalo jako falešný poplach. SARS, MERS, ebola, ptačí chřipka, prasečí chřipka apod. Všechny tyto nemoci, kterými nás kdysi média tolik strašila, zůstaly nakonec lokalizované v určitých regionech a ČR nijak významně nezasáhly. Takže si Adam mohl poměrně dlouho myslet, že to ta Čína přeci jen nějak zvládne. Tyhle věci se přeci vždycky dějí jen "těm ostatním" a do naší Bohem zapomenuté malé země se přece nemohou trefit.

Adam navíc věděl, že se proaktivní přístup k problémům, které ještě nenastaly a třeba ani nenastanou, málokdy vyplácí. Zvlášť, když máte dost problémů, které nastaly už dávno. Když vám zdravotnický personál odchází do ciziny kvůli špatným podmínkám a nízkým platům a vy v tu chvíli investujete stovky milionů do stavby protilávových valů u Lovosis pro případ, že by se po pár milionech let znovu probudila Milešovka, nikdo vás za to nepochválí. Spíš naopak. A přitom pokud se ta Milešovka náhodou probudí a začne soptit, tak vám začnou zase všichni nadávat, že tady ty protilávové valy měly už dávno stát. A Adam věděl, že pro to existuje řada precedentů.

Jako třeba když před patnácti lety nechala tehdejší ministryně zdravotnictví Milada Emmerová nakoupit (na doporučení WHO, kvůli hrozbě pandemického šíření viru H5N1) více než milion dávek antivirotik Tamiflu za miliardu korun. Léky dorazily, epidemie ne. O nějakou dobu později léky prošly a skončily ve spalovně. A tehdy jsme se na politiky všichni sesypali (média i my lidi po hospodách), jakože jak mohlo takové množství peněz daňových poplatníků vyletět zbytečně komínem, a že jsou to panikáři, a že to byl tunel atd. atd. Možná to byl tunel, ale možná taky ne. Možná to naopak byla jedna z nemnoha odpovědných věcí, které Paroubkova vláda kdy udělala. Protože je vždycky lepší pálit léky než pálit mrtvé. Milada se rozhodla neriskovat a nevyplatilo se jí to. Adam naopak zariskoval a nevyplatilo se to nám všem.

Adam si také mohl myslet, že i kdyby epidemie náhodou dorazila, snadno ji zvládneme, protože máme pro tyto případy zpracované krizové plány. Nicméně se ukázalo, že tyto plány jsou zpracované pro poněkud jinou situaci. Třeba takovou, kdy je někdo z našinců natolik nezodpovědný, že odjede z naší malebné české kotliny, kde je přitom tak krásně, do nějaké Bohem ještě zapomenutější země, kde lidé mluví úplně jinou řečí, a jsou proto určitě nebezpeční. A při návratu začne takový světoběžník ještě v letadle vykazovat příznaky eboly, hantaviru, západonilské horečky, nebo něčeho podobně exoticky strašidelného.

Na něco takového jsou naše krizové plány naštěstí dobře připraveny, takže je nakažený rovnou z Ruzyně transportován speciální sanitou (v doprovodu šesti policejních vozů a třiceti televizních reportérů) na Bulovku, což je nemocnice speciálně vybavená pro tyto případy. Má totiž nejméně dva bioboxy s děsně krutopřísným vybavením, jaké znáte z amerických filmů: s průhlednými stěnami, s vlastním oběhem vzduchu atd. Následně bychom akčně odtrasovali a poslali do izolace ostatní pasažéry z onoho prokletého letu, což by nebylo těžké, protože by tou dobou stále ještě čekali v terminálu na kufry. A bylo by hotovo.

Nemuseli bychom si zoufat ani v případě, kdyby pacienti s ebolou přicestovali v počtu vyšším než dva kusy. Tehdy by se totiž do celé věci vložila armáda, která by tyto přenašeče letecky transportovala (v doprovodu dvou bitevních vrtulníků) do ultramoderního centra biologické ochrany v Těchoníně, kde mají podobně vytuněných lůžek snad ještě o pár víc a snad ještě lépe vybavených. Ves Těchonín je pro tyto účely ideální, protože leží na neznámém místě v samém nitru Orlických hor. Takže i kdyby se odsud viru podařilo nějakým záhadným způsobem utéct, je slušná šance, že by se cestou do civilizace ztratil a umrzl. A navíc má místní pracoviště tu výhodu, že kdyby se úplně všechno pokazilo a Dustin Hoffman nenašel tu opici včas, dá se na Těchonín hodit obří bomba, která ves i virus eliminuje. Protože počet lidí, kterým bude Těchonín chybět, je nevysoký (žije zde jen malé množství voličů). To na Bulovce udělat nemůžete. Ne, že by někomu nějak zvlášť chyběla Libeň, ale pokud by bomba zasáhla i výpadovku V Holešovičkách, stály by kolony až ke Strakově akademii. A to nemůžeme dopustit!

Česká republika tedy pandemické plány zpracované měla, nepočítaly ovšem s jednou jedinou věcí. S pandemií. Kdesi v útrobách archivů Ministerstva zdravotnictví sice ležel nejméně jeden dokument, obsahující sousloví "pandemický plán" (zpracovaný pro chřipku), ale ukázalo se, že je jednak v nastalé situaci jen omezeně použitelný, a že navíc neumíme ani pořádně implementovat ty jeho části, které použitelné jsou. Například rychle nastavit efektivní celonárodní systém testování a trasování (ale o tom až za chvíli). Ukázalo se totiž, že jsme se všichni (včetně zpracovatelů krizových plánů) dívali na špatné filmy. Místo hollywoodské pohádky Smrtící epidemie s Dustinem Hoffmanem jsme měli spíš sledovat mnohem realističtější Nákazu od Stevena Soderbergha.

Například nám nedošlo, co to slovo "pandemie" vlastně znamená. Pandemie je epidemie, která je vpravdě globální. Naši politici si mohli myslet, že nemusíme mít na skladech dostatek ochranných prostředků, protože kdyby nás epidemie náhodou zasáhla, koupíme si je od zemí, kde epidemie není. No jo, ale co když je epidemie úplně všude? Co když je to vážně pandemie? Takže vám ty země, od kterých jste chtěli nakupovat, vzkážou, že máte smolíka, protože "sami máme málo". S tím naše pandemické plány a hmotné rezervy jaksi nepočítaly, a proto to tu také na úplném začátku vypadalo tak, jak to vypadalo. Tedy nebylo dost ochranných pomůcek dokonce ani pro zdravotníky v první linii, natož pro někoho dalšího. Což je trochu prekérka!

Ovšem abychom byli fér, v úplně stejném průšvihu se tehdy ocitly snad úplně všechny evropské země, včetně těch nejschopnějších a nejvyspělejších. Ukázalo se, že předbojovou přípravu podcenil v Evropě úplně každý. A když na něco nebyli připravení Britové nebo Švédové, nemůže asi nikdo střízlivý očekávat, že na to budou připravení Češi. To zas jako pojďme zkusit být trochu realističtí a vrátit se nohama na zem.

A v téhle prekérní situaci měl tehdy Andrej Babiš z ... kliku. A to hned dvojnásobnou. První klika byla, že k nám epidemie dorazila ve své plné parádě o něco později než do jiných zemí. Třeba do Itálie. To popravdě není nic, na co bychom měli být zrovna dvakrát pyšní. Ono už to tak bývá, že když se ve světě objeví něco nového, do Česka to dorazí s jistým zpožděním. Protože Česko, přiznejme si to upřímně, není až takový pupek světa. Pandemie se obvykle nejdříve objeví v místech, která jsou nejvíce globálně "zasíťovaná". Proto také na jaře začala svou spanilou jízdu po USA v New Yorku a na západním pobřeží, zatímco "redneck" státy Středozápadu si to vyžírají až teď. Kdybych byl epidemie, také bych se jel podívat nejprve do krásného Středomoří a na sever se vydal až ve chvíli, kdy by mě odtamtud vyhnali totálním lockdownem.

Andrej se na jaře nevyjadřoval o Italech zrovna lichotivě a posmíval se jim, že epidemii nezvládají. Což bylo nejen poněkud lidsky ubohé, ale hlavně naprosto zcestné. Italové totiž sice opravdu udělali na začátku řadu chyb, ale byly to úplně stejné chyby, které jsme tady udělali taky. Jediný rozdíl mezi námi a Italy byl, že Italové nedostali čas ty chyby napravit. Protože je epidemie zasáhla dříve než nás, takže neměli žádný čas na přípravu. My jsme nějaký čas na přípravu měli a tento čas nám koupili právě Italové. Protože česká vláda začala pořádně něco dělat až ve chvíli, kdy viděla, jak moc velký je to v Itálii průšvih (mohla samozřejmě začít něco dělat už ve chvíli, kdy viděla, jak velký průšvih je to v Číně, ale to už bychom po ní asi chtěli moc). A jelikož jsme byli na křivce komunitního šíření o nějaké dva až tři týdny za Itálií, stačil tenhle čas k tomu, abychom byli na jaře "best in covid".

To, co nás dělilo od italského scénáře triáže pacientů na chodbách přeplněných nemocnic, nebylo ani tak vyspělejší a robustnější české zdravotnictví (jak se naši politici hrdě domnívali), ale spíš fakt, že jsme díky Italům stihli zavést účinná opatření ještě v době, kdy byly počty nakažených nízké a epidemie se pořádně nerozjela. Andrej by se proto neměl Italům posmívat, ale spíš každému jednomu z nich poslat z Kostelce masové tortellini jako poděkování za to, že nás svou nepřipraveností včas upozornili na naši vlastní nepřipravenost.

Druhou obrovskou kliku měl na jaře Andrej Babiš v tom, že šéfoval zrovna tomuhle národu. Proč? Protože některé jiné národy jsou zvyklé na to, že žijí v dobře fungujícím státě, který má kvalitní a stabilní instituce, efektivní výkon státní správy a odpovědnou a schopnou vládu. Což je velká slabina těchto národů, na kterou jednou dojedou. Naopak Češi jsou už po generace zvyklí, že se na stát nedá nikdy a v ničem spolehnout, takže co si sám nezařídíš, neseženeš a neuhádáš, to nemáš. A tak když se západnímu Němci přetrhne v motoru jeho drahého Mercedesu klínový řemen, sedí smutně u krajnice a čeká na odtah. Čech nasadí ve své stodvacítce místo řemene punčocháče a jede se dál.

A tak zatímco Dánové na jaře několik týdnů trpně čekali, až jim jejich vláda zajistí kvalitní ochranné pomůcky, deset milionů Čechů se dokázalo během cca 24 hodin naprostou svépomocí kompletně orouškovat, aniž by pro ně vláda musela hnout prstem (ona také samozřejmě ničím nehla). Statisíce babiček a matek na mateřské ušily roušky pro celou zemi, a to snad větší rychlostí a v lepší kvalitě než všechny mamutí čínské textilní továrny dohromady.

A to nebylo všechno! Skupina akčních českých ajťáků, sdružených ve skupině Covid19cz, začala doslova během pár dní dodávat státu zdarma či téměř zdarma technologická řešení, za jejichž ekvivalenty by si americké počítačové firmy účtovaly od vlády desítky milionů dolarů. Linka 1212, e-rouška, Daktela atd. Tohle všechno vláda dostala od našich nejkreativnějších lidí rychle a za hubičku jako na stříbrném podnose. Zvedla se fenomenální vlna vzájemné solidarity, lidé si pomáhali, jak mohli. Mladí chodili starým pro nákupy, kapely hrály seniorům pod okny zamčených domovů a hospiců, aby jim nebylo tolik smutno. Češi podrželi svou neschopnou vládu (i sebe navzájem) v těžkých časech způsobem, který doslova neměl na světě obdoby (v případě těch roušek rozhodně ne).

Spousta lidí nabízela vládě nezištnou a často bezplatnou pomoc v problémech, za jejichž řešení měla odpovědnost. Pomáhali jsme politikům dokonce i tam, kde ani sami nevěděli, že potřebují pomoc, protože byli totálně zmatení a neschopní byť jen identifikovat, co jim vlastně chybí. V podstatě jediné, co stačilo vládě udělat, bylo tuhle pomoc vlastního národa přijmout. O kolosální inkompetenci Babišova kabinetu svědčí to, že ani tohle nedokázal. Na obrovskou snahu tisíců lidí z neziskových organizací při pomoci potřebným reagoval náš premiér například tím, že jim vyčetl, že ještě navíc neomývají nákupní vozíky v supermarketech.

Místo toho naši politici uctivě bili čelem o zem, když se z letadel vykládaly dary, které nám seslal samotný Syn nebes za věrné služby (a za plnou tržní cenu). Hradní klika totiž v pandemii samozřejmě hned zavětřila možnost napravit veřejnou pověst Číně, od které se nám zatím dostalo víc výhružek a ponižování než slibovaných investic. Přitom zatímco nás pan Tvrdík zachraňoval čínskými dodávkami pochybné kvality, hned několik českých výrobců zdravotnického materiálu se ozvalo, že stejné věci umějí vyrobit taky a líp, ale jejich vlastní vláda je radši nakupuje v cizině a našim firmám ani neodpoví na email. To je tak, když se váš vlastní prezident stará víc o PR cizí totalitní mocnosti než o zájmy vlastních lidí a premiér je na přízni tohoto prezidenta tak závislý, že mu ve všem vždy uctivě vyhoví. Na druhou stranu se člověk musí sklonit před akčností, s jakou lidé z Hradu dokáží využít každou neočekávanou příležitost k politickému či ekonomickému sebeobohacení. Respekt boys!

A tím to samozřejmě nekončí. Inovativní české ventilátory, na které se skládali lidé ve veřejné sbírce, ležely donedávna ve skladu, protože na ně ministerstvo zdravotnictví nebylo schopné dodat ani po šesti měsících certifikaci. Jenom abychom to správně pochopili - někdo na ČVUTu dokázal během pár dní vymyslet úplně nový přístroj, sehnat na něj peníze a za ty peníze těch přístrojů několik desítek vyrobit. Vládě doslova stačilo jenom dát na ten přístroj razítko, což se jí mnoho měsíců nedařilo. Co se jí naopak podařilo hned, bylo slavnostně převzít 50 kusů stejných ventilátorů od PPF Petra Kellnera.

Češi jsou možná nevděčné, jízlivé, smějící se bestie, ale rozhodně se o nás nedá říct, že nejsme kreativní a flexibilní. A už vůbec ne, že jsme neschopní. V době krizí je tohle fantastická vlastnost, která nás činí výrazně odolnějšími. Proto si myslím, že až jednou přijde nějaká ještě kvalitnější globální apokalypsa, než byl covid, budou Češi jedním z posledních národů, kteří přežijí. Prostě si nějak poradíme. Déle než my by mohli přežít snad jen Rusové, kteří na rozdíl od nás vydrží déle než šest měsíců bez jídla a vyhynou jen tehdy, pokud dojde alkohol.

Babiš by měl správně za každým jedním Čechem osobně přijít, poděkovat mu za to, že mu na jaře zachránil zadek, a věnovat každému z nás krabici plnou koblih. Protože to, že byla Česká republika na jaře "best in covid", to byla spíš naše zásluha než zásluha našich politiků. Kdyby byl totiž Babiš premiérem třeba v Norsku, kde jsou lidé zvyklí, že jim vláda po ránu čistí zuby, tak by byl jeho výkon nejspíš oceněn veřejným lynčováním. Anebo by dostal sedm dní odnětí svobody v luxusně vybaveném čtyřpokojovém bytě ve věznici bez ostrahy, nebo co je teď vlastně v Norsku nejpřísnější uložitelný trest. Já zapomněl, že ti Vikingové jsou v poslední době mnohem míň drsní, než bývali.

Přes tato očividná selhání bych jarní výkon vlády v koronaviru oznámkoval tak na dvě mínus. Jakože žádná velká sláva, bylo to trochu se štěstím a s odřenýma ušima, ale na druhou stranu to mohlo být i mnohem horší. Vládě se povedlo zavést relativně včas dostatečně přísná opatření (možná dokonce přísnější, než bylo v tu chvíli nutné), a zabránit tak italskému scénáři. Zdravotní i ekonomické dopady první vlny byly sice značné, ale ve srovnání s mnoha ostatními zeměmi celkem snesitelné. 

Celkové jarní skóre totiž Andrejovi výrazně vylepšuje fakt, že tu byli borci, kteří to celé podělali ještě mnohem víc. Třeba Donald Trump úspěšně naplnil své předvolební heslo "America first", když svou brilantní strategií "budeme předstírat, že se nic neděje a doufat, že to samo zmizí" dokázal připravit o život, o práci i o bydlení víc vlastních lidí, než se to povedlo jakémukoliv jinému světovému lídrovi. A že se někteří taky snažili (třeba brazilský prezident Bolsonaro).

No jo, ale jaro není podzim a po slibném startu Andrej evidentně rezignoval na zbytek závodu. Takže jsme se najednou z pozice lídra ocitli na chvostu pelotonu a ostatní nám pomalu mizí za obzorem. Je mnoho důvodů, proč k tomu došlo, ale já se budu soustředit na dvě hlavní věci, které naše vláda totálně nezvládla a dostala nás tím tam, kde jsme teď. Tedy do ... nepříjemné výchozí pozice. A ty dvě věci jsou: komunikace a chytrá karanténa. Protože když na těchto dvou věcech vláda zapracuje (a to ideálně rychle a hned), můžeme se tím vyhnout případné třetí vlně.

Teď je totiž důležité závod nevzdávat a pokusit se ještě jednou napřít všechny síly. Protože prohra v téhle soutěži nás může všechny šeredně bolet. Jak ty z nás, kteří onemocní, tak i ty z nás, kteří se kvůli zmrazené ekonomice ocitnou na hranici existenčních potíží. Anebo dokonce za touto hranicí. Takže co musíme udělat pro to, abychom se z tohohle průšvihu taky někdy vyhrabali?


To se dozvíte v druhé části textu - zde


Druhá část se bude soustředit na dvě hlavní oblasti, ve kterých vláda nejvíc plavala a které je potřeba urychleně zlepšit (komunikace a chytrá karanténa). A podle mojí ženy je to ta vtipnější část, takže na ni klikněte ;-)

Nová knížka satirických povídek ze současnosti Nihilista na balkonu k dostání ve všech dobrých knihkupectvích a nově také jako e-book.

Pro nové texty na blogu sledujte facebookovou stránku Nihilista na balkonu.