Jak zestárnul Nový svět

Než vám sem hodím další nemravně dlouhý článek, abyste měli na svátky co číst, tak si sem odložím jednu spíše kratší úvahu o tom, proč se v Americe děje to, co se tam děje. A že Trump nemusí být nutně hlavní příčina, ale vlastně spíš symptom něčeho mnohem hlubšího.

Mnoho lidí ve Spojených státech (i mimo ně) má již delší dobu neodbytný pocit, že Amerika prochází velmi závažnou krizí. Globální dominance USA se pomalu ale jistě hroutí a Spojené státy zjevně nemají ani sílu, ani vůli, aby tuto trajektorii zvrátily. Americká společnost je hluboce rozdělená, lidé ztrácejí důvěru ve veřejné instituce a v politický systém jako takový, a někteří dokonce otevřeně hovoří o nevyhnutelnosti další občanské války.

Mnoho lidí si také láme hlavu, proč se to všechno vlastně děje. Co přesně se pokazilo? Současná americká krize má pochopitelně větší množství komplexních příčin. A je samozřejmě také pravda, že obdobné těžkosti dnes prožívá i mnoho jiných západních zemí. Já nicméně věřím, že je tu jedna základní příčina, která se ve veřejném prostoru moc často neprobírá a která je unikátní právě pro Ameriku.

Myslím, že Amerika prostě a jednoduše zestárla. A její pokročilý věk s sebou přináší řadu nových problémů a výzev, se kterými si tahle země zkrátka neví rady. Protože Amerika není zvyklá být stará. Od počátku své moderní existence bývala nazývána Novým světem a sama se za Nový svět vždy považovala. Přičemž to rozhodně nebylo nijak nesmyslné označení.

Dějiny osídlení dnešního území USA jsou ve srovnání se Starým světem poměrně krátké (což platí, ať už do nich zahrneme původní obyvatele Ameriky, či nikoliv). Jenže od vzniku Spojených států uplynulo už několik staletí, takže Američané se už prostě a jednoduše nemohou dále nazývat "mladým" národem. Mládí USA už je v trapu.

Přitom samotný fakt, že Amerika kdysi v mnoha ohledech byla skutečným Novým světem, jí umožnil zkoušet nové a bezprecedentní věci. Takové, které byly ve zkostnatělém Starém světě téměř nemyslitelné. Nový svět zkrátka nabízel příležitosti, které byly v Evropě či v Asii doslova neslýchané.

Ve Starém světě bývalo extrémně těžké vymanit se z pout sociální a politické vrstvy, do které jste se narodili. Když se někdo narodil jako chudý rolník, tak také obvykle zemřel jako chudý rolník a (téměř) neexistoval způsob, jak by to mohl změnit. Naprostá většina Evropanů měla zcela minimální možnost rozhodovat o svém osudu, protože veškerá politická moc byla v rukou nepočetných společenských elit, definovaných většinou pokrevním příbuzenstvím, takže bylo prakticky nemožné mezi ně zvenčí proniknout.

Ale Nový svět nebyl těmito neměnnými pořádky svázán. V Novém světě se chudák mohl stát boháčem a rolník politickým lídrem. Dlouho se zdálo, že pokud se budete dostatečně snažit, můžete se v Americe stát čímkoliv chcete. Vaše budoucnost tak nemusela být daná v okamžiku vašeho narození.

V Novém světě bylo také mnohem snazší uvádět v život radikálně nové myšlenky a přístupy. Už jenom proto, že v Novém světě nenarážely tyto novinky na tak silnou opozici tradičních a konzervativních struktur. Protože tradiční a konzervativní struktury se v Novém světě ještě nestihly etablovat – byl na to příliš nový. Proto mohla Amerika experimentovat s takovými šílenostmi, jako je demokracie, individuální lidská práva, náboženská svoboda, svoboda projevu atd. Ne všechny tyto "novinky" pocházely z Ameriky, ale Američané byli ve zcela unikátní pozici si něco takového vyzkoušet ve velkém. Takže si to zkusili a ono to fungovalo. A americký příklad pak sehrál důležitou úlohu v inspiraci a proměně Starého světa samotného – od francouzské revoluce až po vítězství demokracie nad utopistickou diktaturou ve Studené válce.

Další zajímavou vlastností Nového světa bylo, že v něm byla spousta místa. Zatímco ve Starém světě už byla veškerá dostupná půda zabraná a rozdělená, Nový svět byl dlouho stále plný zdánlivě neomezených zdrojů a příležitostí, které jako by jen čekaly na to, až je někdo využije. Právě proto byla imigrace v Novém světě vnímána veskrze pozitivně. Jsme národem imigrantů a čím víc lidí přijde, tím silnějším národem budeme. Místa pro další příchozí je tu víc než dost a popravdě řečeno potřebujeme každou další ruku k tomu, abychom tuhle nezměrnou, ladem ležící divočinu přeměnili na něco užitečného.

Takové bývalo myšlenkové nastavení obyvatel Nového světa. A ano, je samozřejmě pravda, že tahle idea svobodné země, řízené svobodnými lidmi, ve které se každý může vypracovat až na samotný společenský a ekonomický vrchol, byla od počátku tak trochu mýtem. Americký sen byl vždycky víc snem než realitou. Ta nezměrná prázdná země ve skutečnosti nikdy nebyla ani nezměrná, a už vůbec ne prázdná – nejprve musela být (často násilně) vyrvána původním obyvatelům. Podobně Afroameričané by mohli vyprávět, do jaké míry šlo až donedávna o skutečně svobodnou zemi plnou svobodných lidí. I pro velkou část bílých Američanů zůstával americký sen jen nedosažitelným ideálem, který se splnil jen několika málo šťastlivcům.

Takže ano, americký sen byl od počátku tak trochu mýtus, ale dokud v něj lidé věřili, tak do značné míry fungoval a přinášel reálné výsledky. A to, co díky němu Amerika dokázala, rozhodně není nic zanedbatelného. Spojené státy se skutečně staly silou, která v mnoha ohledech přinášela do zatuchlého Starého světa čerstvý závan velmi reálných pozitivních změn. Amerika se skutečně stala oním pověstným "zářícím městem na kopci". Svět je díky USA lepším místem, než jakým by byl bez nich.

Problém je, že nikdo nezůstane mladý věčně, takže po pár staletích existence zestárly i Spojené státy. Což se projevuje mnoha různými způsoby. Čím dál víc Američanů má pocit, že, stejně jako ve feudálních společnostech Starého světa, se bohatství a úspěch stávají dědičnými. Někteří se rodí do privilegovaného postavení, zatímco jiným se nepodaří pozvednout ze své žalostné existence, ať se snaží sebevíc. Víra v americký sen, která dlouho držela společnost pohromadě, se postupně hroutí.

Ten samý politický systém, který byl kdysi fungl nový, revoluční, radikálně pokrokový a po celé generace skvěle fungoval, mezitím poněkud zrezivěl a zoufale potřebuje vylepšit a promazat. Ať už jde o sbor volitelů (kdy jeden kandidát získá o 3 miliony hlasů více a prezidentem se stane ten druhý), podivný a v 21. století vyloženě ostudný způsob organizace voleb na úrovni jednotlivých států, voter suppression (kdy části lidí de facto není záměrně umožněno volit), gerrymandering atd. Systém brzd a rovnováh, na kterém stojí a padá celý americký politický systém, začíná díky zvláštním historickým anomáliím (filibuster, přísně stranické nominace do Nejvyššího soudu a dalších klíčových institucí atd.) opravdu víc padat než stát.

Americký politický systém zkrátka zestárnul a už nedokáže držet krok s výzvami, které s sebou přináší moderní doba. Nezvládl se dostatečně rychle adaptovat na nové technologie (např. internet a sociální sítě) a změněnou geopolitickou situaci, takže je doslova bezbranný proti dezinformacím, zhoubnému ovlivňování ze zahraničí a dalším hrozbám.

Imigrace je v Zestárlém světě čím dál méně vnímána jako příležitost a čím dál více jako hrozba. Bývaly doby, kdy se všechno v Americe zdálo neomezené – byla tu spousta prostoru pro nové lidi, nedozírné pastviny pro dobytek, nekonečně místa pro nová a nová parkoviště pro obrovská auta. Jenže místo postupně došlo a teď ho už moc nezbývá. Takže najednou si čím dál víc lidí myslí, že v Americe už není dost prostoru pro všechny a že je potřeba si chránit to, co už máme, před cizáky.

Stejně jako kdysi v Evropě se všechno v Americe postupně stává poněkud rigidním a zatuhlým. Není divu, to se stává ve stáří každému. Možná není až taková náhoda, že byl v nedávných volbách tak důležitým tématem pokročilý věk původních nominantů obou hlavních stran.

Celý americký mindset se mění. Nový svět, stejně jako mladý člověk, hleděl především do budoucnosti. Těšil se na ni, pohlížel na ni s nadějí, hltal každou novinku. Zestárlý svět, stejně jako starší člověk, hledí především do minulosti. Má pocit, že svět je teď jiný, než na jaký byl zvyklý. A nelíbí se mu to, nerozumí tomu. Byl by rád, aby všechno bylo znovu tak skvělé, jako když byl ještě mladý a silný. Minulost vnímá jako zlaté časy, přítomnost chápe jako úpadek, do budoucnosti hledí s obavami. Mladý člověk věří (často naivně), že všechno bude skvělé. Starý člověk chce, aby všechno bylo zase znovu skvělé. Great again.

Celý tenhle změněný pohled (a nereálná snaha o návrat minulosti v jakési podivné zombie podobě) býval velmi typický pro Starý svět, takže je vlastně velmi překvapivé, že se s tím v Americe vůbec setkáváme. Je to svým způsobem strašně neamerické. Jenže Amerika se mění. Stává se Starým světem, přestává být jiná, výjimečná. Proto je dnes tato kolébka moderní demokracie stejně ohrožená fašismem (a extremismem obecně) jako Evropa. Možná dokonce víc, protože Amerika má s evropským extremismem velmi omezenou vlastní historickou zkušenost (což se projevuje např. v naivitě, se kterou řada amerických studentů přistupuje k marxismu).

V USA střídá typický americký idealismus velmi evropská reálpolitika. To, že jsou si všechny svobodné státy rovny, je americká idea, na kterou sama Amerika nyní začíná rezignovat. To, že malé národy mají poslouchat ty velké, silnější ty slabší, je idea ze Starého světa, kterou už ovšem Evropa (s výjimkou Ruska) postupně opustila (částečně vlivem vlastní slabosti) a upnula se k americkému idealismu.

Nemalá část Američanů je přitom ze strachu z budoucnosti svého upadajícího impéria ochotna bez mrknutí oka obětovat to hlavní, co činilo Ameriku skvělou a úspěšnou po celá staletí. Demokracii, vládu práva, nenásilné předávání moci a ochotu postavit se amorálnímu zlu ve světě. Což je na tom celém to nejděsivější.

Amerika je možná stará, ale zatím není mrtvá. A zestárnout se dá i důstojně. K tomu, aby v Americe proběhla nějaká opravdu pozitivní změna, by bylo potřeba širšího společenského konsensu. Bohužel v tuhle chvíli je celá země rozdělená a obě strany jsou zakopané na svých pozicích tak hluboko, že reálná změna vlastně ani není možná. Může za to mimo jiné pro Američany až netypická pasivita mlčící většiny, která se bůhvíproč nechává překřičet a vést extremisty na obou stranách.

Nemožnost změny je obrovský problém, protože Amerika změny zoufale potřebuje. Musí se průběžně adaptovat na novou realitu měnícího se světa. Jelikož tenhle svět je nemilosrdný a kdo se mu nedokáže včas přizpůsobit, je odsouzen k vyhynutí.

Abych byl upřímný, tak pevně doufám, že Amerika nezahyne. Protože věřím, že tenhle svět Ameriku pořád potřebuje. Pravda je totiž taková, že za ni nemáme žádnou pořádnou náhradu. Nemám úplně pocit, že by se na nějakém jiném vzdáleném kopci objevovala záře nového města. Státy, které by se rády prezentovaly jako náhrada americké hegemonie, jako je Čína a Rusko, nabízejí poněkud temnou a znepokojivou alternativu. Podobně rozdrobená Evropa se nezdá být připravená převzít americkou globální úlohu.

K omlazení Ameriky bude potřeba mnohem víc než jen výměna příštího prezidenta za někoho mladšího. Změny, kterými USA procházejí, jsou mnohem méně personalizované, než je mnoho lidí ochotných si připustit. Tak jako tak doufám, že se Americe podaří své problémy překonat a stane znovu prosperující a inspirující zemí. Protože se, přes Muskovo fantasmagorické žvanění o Marsu, obávám, že žádný další Nový svět už nemáme.

PS. Jestli chcete k Vánocům pro sebe nebo pro někoho knížku, tak máte jednu z posledních šancí, aby se stihlo doručení před Ježíškem 

Díky za přečtení a kdo by se chtěl propříště ujistit, že mu už žádný můj dlouhý článek neunikne, může se tady přihlásit k odběru novinek. Několik lidí si mi totiž stěžovalo, že jim algoritmy Zuckerbergových a Muskových sociálních sítí moje nové články zákeřně zatajují, takže pokud byste se tomu chtěli vyhnout, tak mi do políčka na tomto odkazu zadejte e-mail a já Vás upozorním pokaždé, když sem něco přidám. Nemusíte se bát, že bych Vás spamoval příliš často, jelikož se snažím dokončit další knížku, a na psaní dlouhých článků tak nemám moc čas ;-)

Každopádně má stará knížka i s autorovým podpisem je stále k dispozici, takže kdo by chtěl, může si ji objednat zde.